Poezie

Svědectví z hor

Autor: KarlosD

Vyprahlost v horách z horka a záře,

deru se hlubokých borůvčím, hledám studánku sil.

„Je vyschlá“, slyším z nedaleké dále.

Už druhá – lezu nahoru na horu.

 

Co budeme dělat, když vody máme na hlt

a slunce propaluje nás do morku kostí?

Je žízeň, ale musíme se postit.

Zkusit modlitbu, i když na Boha často serem.

 

Opět slézáme, po příkré stezce,

mineme kříž, klesáme po kamenech vůbec ne lehce.

Najednou se objeví kousek od kříže pramen v mapce.

To jsem z toho jelen – vracíme se.

 

Hledáme dlouho na pokraji svých možností,

a ta radost, když se studánka náhle objeví.

Hltáme vodu jak manu z nebes,

Měli bychom k Bohu směřovat víc svých gest

a nehledat ho jenom, když jsme v prdeli.

Do kostela však nepůjdu v pátek ani v neděli.

☆ Nehodnoceno ☆
Emoce?
avatar

0