Poezie

Stromy

Autor: anetam

Ach stromy,
mohutné pevné.
Co vše spatřily?
Slyšely?
Jak dlouho tu žijí?
Deset,
padesát,
sto
i více let.
Třeba si pamatují babičku,
maminku.
A teď vidí mě
za pár let,
možná dítě mé.
Svědci mnoha okamžiků
smutných i šťastných
pozorují svět.
Třeba vnímají,
jak rychle se mění.
Až zemřou oni
i vzpomínky jejich
upadnou do zapomnění.

 

☆ Nehodnoceno ☆
Emoce?
avatar

0