Povídka

Stín na obzoru (kapitola IX)

Kapitola VIII k přečtení zde

IX

„… ačkoli se lze bát mnoha hrůzných věcí, kdesi hluboko – v hlubinách našeho vědomí, v hlubinách našich genů – všechny strachy generalizují se na strach jeden jediný: na Strach; nekonkrétní, nepojmenovatelný, neidentifikovatelný… a přeci tak čirý! už s příchodem noci, při pohledu do dlouhé temné šachty, při balancování na okraji nedozírné propasti, či při osamělém pobytu daleko od všech živých nám známého světa, za přítomnosti prapodivných neurčitelných zvuků a pitoreskních počitků, které se zcela vymykají schopnostem našeho racionálního smýšlení.

Je to Strach – i ze strachu samotného…

A drží se mě i teď! Ve dne. V noci. Je na mě přisátý jako pijavice na mrtvole! Slizký a ledový Strach z života i ze smrti, z viny a nepochopitelnosti toho, co se tehdy vlastně stalo.

Nevím! Dodnes nevím a bojím se, že vědět ani nemohu! To pohřešované letadlo. Záhadná úmrtí a zmizení. Celé Město naplněné strachem…. Ty zprávy v novinách! – Všechno je mi to tak nepředstavitelně povědomé!

Musel jsem se vrátit zpátky na Vesnici, k rodičům. Ale ani tady se toho nemůžu zbavit! V noci se mi zdají prapodivné sny, sny mimo čas a prostor. Někdy trvají i celou věčnost, než se probudím. Sny plné prázdnoty a chladu a ledových svazujících doteků. – Jako bych tam zase byl! Uprostřed beztvárných proudů… uprostřed samotného kosmu pod bedlivým dohledem těch nejodpudivějších zvědavých očí – znovu a znovu przněný všemi otvory v těle i duši!!! A když konečně přijde den, je to jako sen! Jako krátké, nevinné zasnění se nad domovem, nad návratem… Ale je to jenom sen! Prázdný. – Jako bych nikdy neodešel. Jako bych se odtamtud už nikdy neměl vrátit…

Musím se probudit! Musím se probudit a zjistit, co je vlastně skutečné… Ale jak? Jak se mám probudit ze života? A co mě po něm čeká? Neodvažuji se hádat. Mám Strach, ale jiné cesty už mi nezbývá. Nikdo mě už nevnímá. Jako bych tu už dávno nebyl. Jako by se nic kolem ani nedělo. – Všichni se chovají, jako by vše bylo naprosto v pořádku. I když zmizím a vrátím se až po nekonečně dlouhé době, tvrdí mi, že jsem nikdy neodešel!!!

Musím pro to odejít napořád, pryč z tohohle pochybného světa snění, abych se mohl vrátit… Kam? Nemám ponětí!

Romana našli oběšeného na půdě domu jeho rodičů. Provaz uvázal za starý dřevěný trám tvořící chatrnou klenbu už příliš staré střechy. Na udržení jeho 50 kil ale postačil. Pod nohama se mu povalovala převrhnutá vratká stolička. Vedle ní se v průvanu třepotali poházené noviny, které si pročítal pravděpodobně těsně před tím, než na ni vystoupal. Jeho fialový obličej a mrtvolné vypouklé oči hleděli směrem ven z malého oválného okénka s výhledem na dvůr a černé lesy za ním. Nejpitoresknější na tom všem byl ale jeho pohled, který policisté stroze popsali jako „vyděšený“.

„Jako by si to na poslední chvíli rozmyslel,“ povídal starší detektiv svému mladšímu kolegovi a zaklapl Romanův deník, „má do krve sedraný nehty na obou rukách. Za nehty mu našli kusy z lana a provaz na krku je celej rozškrábanej.“

„Nezlomil se mu vaz,“ přikyvoval mladší kolega.

„To se stává až moc často,“ souhlasil s ním a dlouze se zahleděl do Romanovi purpurem protkané, bledé, oteklé tváře, „jeden pak umírá docela pomalu. Má až moc času na přemýšlení… Podívej se na ten výraz – Jako když se člověk topí. – Civíš kamsi do hlubin, nevíš, kde je nahoře, nevíš, kde je dole, kyslík ti dochází, blíží se konec a před tebou se otevírá ta hnusná, nekonečná prázdnota… A co je za ní? Jenom Strach! – To je ten výraz, mladej – Strach! – když se konečně dostaví to, čeho se celej život bojíme.“

„A co ten sliz všude okolo?“ zeptal se mladej a řezavě si odkašlal. Ve vzduchu se toho dne vznášelo nepřirozené šero.

„Tak to nemám páru. Většinou ze sebe mrtvola spolu s duší vysere i všecko ostatní, ale tohle jsem ještě neviděl… vzorek vezmeme sebou.“

„A ty noviny?“

„Zdá se, že samý depresivní zprávy… asi si chtěl ulehčit rozhodování – Malá motivace pro odchod z tohohle podělanýho světa!“

„Všechny jsou o tý holce, možná se cítil provinile?“

Detektiv sebral ze země nejbližší novinoví list a přečetl si jeden z titulků rudě zakroužkovaných článků:

POHŘEŠOVANÁ NALEZENA!

Části roztrhaného ženského těla vyvržené na pobřeží

– žraloci, nebo další ze záhadných vražd?! –

… KONEC …

☆ Nehodnoceno ☆
Emoce?
avatar

0