Scénář

Štěnice a úředník

Autoři

Josef Stráca Ilko a Richard Bobeš Šmíd

(www.blbcinaentou.cz)

Štěnice a úředník

Štěnice                Dobrý den. Mohu dál?

Úředník              Pojďte dál.

Štěnice                 Co říkáte?

Úředník              Vždyť říkám, pojďte dál.

Štěnice                Tak já jdu tedy dál, když jinak nedáte.

Úředník              Posaďtese a jen co to tady dopíšu, budu se vám věnovat.

Štěnice                Co říkáte?

Úředník              Že se vám budu za chvilku věnovat! Kdo vlastně jste?

Štěnice                Štěnice.

Úředník              Kde jste ji viděl? Úředník vyskočí s plácačkou na mouchy a Štěnice se přikrčí.

Štěnice                Ne viděl, ale viděla. I když toho vlastně už moc nevidím. Já jsem štěnice.

Úředník               Promiňte madam.

Štěnice                To nic, klidně si sedněte, já vás neukousnu.

Úředník              Tak vy jste štěnice. A povolání?

Štěnice                Štěnice.

Úředník               Vy mi nerozumíte. Já se ptal na vaši práci!!!

Štěnice                Dyť to tu melduju už počtrtý! Štěnice. Já jsem štěnice z povolání, ale jestli chcete, napište si tam klidně odposlouchávací zařízení. To je to samý, akorát je to dražší. Tedy hlavně ve výběrových řízeních.

Úředník              Ještě prosím vydržte, dopíšu objednávku pro deratizéra.

Štěnice                Jen klidně pište, já mám čas. Co já toho už zažila. Když mě v Číně vyrobili, stála jsem asi 2,5 dolaru. Pak cestou do Prahy moje cena stoupla na 73.000 korun. A to jsem byla pořád ještě nejlevnější v tom výběrku na ostrahu hradu. Tak mě a asi 150 mých sestřiček na tom Hradě instalovali.

Úředník              To vás dali všechny do jedné místnosti?

Štěnice                Kdepak! Byly jsme po celém hradě. Mě dali v pracovně na skobičku obrazu. Já mám totiž špendlík i magnetku. Koukejte. Ukazuje magnet. Co já jsem si tam vyslechla, to byste se divili. Nejhlasitější byl ministr kultury, když přišel žádat o prodloužení mandátu. Klečel na kolenou a prosil paní prezidentovou, aby mu ještě dala.

Úředník              Myslíte jako tentonoc?

Štěnice                Kdepak. Jako šanci, prej poslední. Jednou mě uklizečka omylem smetla na koberec a já se napíchla na prezidentovu botu. To byly mejdany, to si nedovedete představit. Becherovka tekla proudem a kouřilo se úplně všude. Jezdili tam samý známý osobnosti. Třeba Ringo Čech, Daniel Hůlka, Míša David nebo pan Krampol. Dováděli vždycky až do rána a pan prezident jim při odchodu říkal: To jste se zase vyznamenali! A oni na to: A kdy nás vyznamenáš ty? Dočkáte se chlapci, říkával vždycky….

Úředník              Kdo ty mejdany platil?

Štěnice                Bůh ví. To fakt netuším, z čích peněz tam žijou. Nevíte to někdo?

Úředník               Oni ví prd. Oni to ví dobře. A co jste tam jako původně měla dělat?

Štěnice                No původně jsem měla sledovat toho starýho muže a poslouchat, co si povídá s nějakým Kozáčkem nebo tak nějak, kterej ho zastupuje a podpírá. Pak se ale zjistilo, že ti dva si nic neříkají a že si všechno ten Kozáček vymejšlí. Takže jsem tam byla úplně zbytečně.

Úředník               Tak zbytečné to snad nebylo. Vždyť jste sloužila i v noci.

Štěnice                To jo. Starej pán vždycky v noci, kdy na hradě už nikdo nebyl, bloudil po chodbách v noční košili jako bílá paní. Ochranka pak pomocí mě a mejch sestřiček starýho pána odchytila a odvedla ho na záchod nebo už jen do koupelny, podle toho, co zrovna pan prezident stihnul, nebo spíš nestihnul. To bylo prýma. Dělo se něco i 5x za noc a tak nebyla nuda.

0
☆ Nehodnoceno ☆
Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Tvůj názor nás zajímá, přidej prosím komentář.x
()
x
0