Poezie

Starý mostek

Starý mostek
Autor: Motýlek
Toto dílo je (37/38) součást sbírky: 
Ostrovy
  

Starý mostek

 

Mostku od nikud nikam

vábíš mě a přitahuješ

tak krásně neužitečný v kobercích sasanek

kleneš se v jednom z meandrů

říčky Desinky, jitříš fantazii.

 

Kdo tě nechal vystavět?

kdo byli lidé, co tu žili?

Paměti lidská, jak krátká jsi

jednu – dvě generace

třetí už neví, kdo a jací byli.

 

Možná Tě nechal vystavět

bohatý sedlák, co měl

za řekou louku a na kopci pole?

Jsi tajuplný, směješ se světly zrcátek

listím pronikajících záblesků dole.

 

Babička nám dětem vyprávěla,

že když kdysi dávno hrozil mor,

na kraji naší vsi byl postaven lazaret

stranou od města,tam za obzor.

Možná přes tebe měly od šibeničního vrchu

mimo silnici vozy s nemocnými jet?

 

Ty víš, důstojně mlčíš, nepovíš.

S vlnkami hravě čas utíkat necháváš.

Kolik velkých jarních vod jsi přestál

a záplav po letních bouřkách,

tání ledů mnohokrát jsi zažil.

 

Všechno jsi ustál, nepřízním počasí navzdory

díky poctivé práci mistrů kameníků

zub času však hlodá, zakusuje se

a já strach o  tebe mám

byl jsi stavěn pro povozy s koňmi

bojím se bojím, že neustojíš těžké traktory.

 

 

 

 

 

   V Litomyšli dne 1. května 2021   Irena Švecová

 

☆ Nehodnoceno ☆



Předchozí / následující díl:<< 36. Blatouchy    ●    38. Proměny prorůstání >>

O autorovi

Motýlek

Vidět malé krásy světa.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Číst nahlas
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení
0