Poezie

Stará dáma

rozhledna
Autor: Motýlek

Stará dáma

Stará dáma, rozhledna

na Děčínském Sněžníku

shlíží z úctyhodné výšky

stolové hory

do členitého kraje.

 

Ošlehaná větry,

bičovaná dešti

sžíhána palčivými paprsky,

halena do mlžných závojů

do starobylé krásy zraje.

 

Zraje a přemýšlí.

Ach lidé – mravenci,

za čím se pachtíte?

Potřebujete jíst, být v teple,

vychovat děti, uživit rodinu.

 

Ostatnímu hemžení nerozumím

proč světlí mravenci s pochodněmi

za řinčení bubínků vyhnali černé mravence,

jiní mravenci vyhnali ty s pochodněmi,

a asi podle Ferdy si uvázali šátky.

 

Už je to pár roků zpátky,

zmizely remízky, lány se scelily,

zvěř byla vyhnána z kotliny.

Proč ale trávíte přírodu?

Proč mizí drobní živočichové,

květiny, hmyz a ptáci?

 

O tom přemýšlím

stále se mi to vrací.

Pleníte lesy, drancujete hlubiny,

hyzdíte krajinu ošklivými krabicemi –

ať hodí kamenem kdo je bez viny.

 

Nesoudím, nezasahuju.

Jsem z pískovce, kamenná,

raději se dívám na nebe

vidím až na obzor

jen potichu říkám:

„Mravenci POZOR!“

 

Všechno už na tom světě bylo

více civilizací zaniklo

když se přežilo.

Jedovatý postřik se šíří po světě.

Já nic neříkám, ale na má slova dojde:

 

„Tak bacha – než najde Tě!“

 

                                                                              V Litomyšli dne 1. listopadu 2020   Irena Švecová

2+
☆ Nehodnoceno ☆
Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Tvůj názor nás zajímá, přidej prosím komentář.x
()
x
0