Poezie

Šikana

Šikana

Den kdy ti ublížil… Ležím na klinice v rukách čtyři kanily. V kanylách pravidelná dávka emocí. V hlavě a těle plno nemocí.

Na duši šrámy, v srdci rýhy, někde kráter jak Grand kaňon. Zmizel mi I ten můj poslední klon. Je mi blivno? Vždyť já ani nevím. V nemocnici jídlo které fakt nejím.

Zjizvená levacka, prodrcena pravačka. už mám halušky. Po klinice skáče jednorožec. Ze zadu oknem proskočil do pokoje nosorožec.

Hlava třeští, horečka a tep mi blázni. „Hano?“ slyším cizí hlas, „Hani?“ Ozve se podruhé hlavu otočím, stojí tam. Ten kluk kterého neznám.

Vedle něj žena co taky znám. V očích těch dvou se leskne radosti klam. Není to radost je to žal. Edvard mě za můj názor o stěnu vzal.

Přístroje pískají já do Kóma upadám. Tet už se s nimi a rodinou neshledám. Je konec a takhle to vypadá. Když jde ostří nože a proti křída.

A kdo vyhrává boj,to silné ostří drtí křídu. Křída se drolí a dopadá na slídu. Slída a křída obě tam leží křída spí. Špatným se děje dobře, ostří nože se neotupí.

Kluk nebo holka je to fuk ten co křídou bránil se. Dostal ostří, v místnosti zůstala stopa po jeho hlase. Na ostří nože jeho krev křída je na zemi, rozdrcená. Enyky benyky kdo šikanu teť pozná?

Přátelé neuvidím ani Han ani Igora, Enyky benyky na kterém rohu zahneš doprava. Na kterém rohu čeká agresor a tvá poprava. Je to složité nedá se předvídat. Šikaně nejde pořád dokola utíkat.

Je třeba se jí postavit. Je třeba křídy ocelí výzbrojit. Nůž lehce otupit. Do myšlenek se pak potopit.

Do myšlenek se potopit. Jen za stejnými kamarády z měst se otočit. Jen s nimi lze plout, oni pochopí. Tvůj život pak spolu s tebou pevně uchopí.

Díky té partě nebudeš introvert. Díky nim kvůli šikaně v nemocnici neskončíš, a do těla emoce kanylou nepustíš.

Leda díky té partě to už jest dost reálné, A tak z cinika. Citlivka. Z introverda bůch ví kvůli čemu. Stal se extrovert co vzdoruje s úsměvem všemu. Jizvy na těle se hojí lehce. Jizvy na duši ale těžce.

 

Zdroj opet PintresPinter

☆ Nehodnoceno ☆
Emoce?
1
avatar

0