Povídka

Sedes 2

Píšu. Nevím, co z toho bude, jestli povídka, román, nebo něco jiného. Píšu pro radost a pro uvolnění. Vždy, když dopíšu kapitolu, vložím jí do tohoto celku. Nebudu kapitoly číslovat, jen změním název a tím se čtenář dozví, kolik jsem napsal kapitol a v případě, že se číslo změní, může si nový dodatek přečíst. Dávám vám možnost ovlivnit další děj. Ne, že bych neměl nápady, ale spolupráce s vámi mě dost láká. Můžete v komentářích napsat  jméno či věc, se kterou byste se chtěli v příběhu setkat, a já si z vašich nápadů něco vyberu. Prosím žádné dlouhé komentáře. Maximálně, co by kdo mohl…. 2 věty a dost.

 

Sedes 1

Píše se 60. rok PP. Zítra slavím desáté narozeniny. Mám se prý konečně rozhodnout, jakému oboru se budu věnovat. Měl bych ale vysvětlit všem čtenářům, kde jsme a jak jsme se sem dostali. Takže:

Historie Zet uvádí: V roce asi 2200 pozemského kalendáře vyslala celosvětová federace kolonu lodí na jednu z objevených planet do galaxie Spes, aby šestou planetu osídlil. Nazvali jsme jí Sedes. Cesta neutrinovým tunelem trvala posádkám čtrnáct pozemských let. Dvacet raket, každá s osmdesáti kolonizátory, úspěšně přistálo na Sedesu. Ten den jsme začali počítat náš nový kalendář. Den má tady 48 hodin a rok 320 dnů. Na zemi prý trvá den jen 24 hodin. Připadá mi to směšně málo. Kdybych žil na stařičké zemi, bylo by mi asi 17.5 roku. Z původních šestnácti set kosmonautů už nežijí žádní pozemšťané. Dnes má Sedes 2654 obyvatel. Během měsíce by měly porodit další čtyři a do konce roku nás má být 2700.

Vnímavý čtenář už ví, že sedesan se dožívá maximálně padesáti roků. A 60. rok PP, že je sto pět pozemských let Po Přistání. Dnes se na zemi jestli dobře počítám, píše rok 2305. V deseti jsme plnoletí a právě já se mám rozhodnout. Nevím, zda si vyberu vědní obor, nebo archeologii. Včera ve zpravodajství oznámili, že někdo našel nějaký malý přístroj, který byl zabalen do látky a vložen do bedny. To by znamenalo, že na Sedesu byla nějaká vyspělá civilizace. Ta představa mě vzrušila. Tento artefakt je přibližně 300 let PP. Když můj dědeček přistál na této krásné planetě, byla zde jen zvířata, rostliny a pozitivní energie. Žádné známky po technice, či jiné zbytky staveb, jako to bylo podle historie Zet třeba s pyramidami na zemi. Tato zpráva mě naladila spíše k archeologii, neboť dvanáct sedesanů tohoto oboru hledalo pomocné síly, ale i nové členy týmu. Večer to oznámím rodičům.

Ještě bych měl ujasnit některé informace o Sedesu a také pravidla, která si sedesané vytvořili během oněch šedesáti let. Takže trochu historie: Sedes má dva kontinenty. Velký a malý. Všichni sedesané žijí na velkém a dřívější představa byla zachovat malý ostrov v původním stavu. Po letech se však objevil problém v podobě kriminality. Rada se rozhodla, že každý, kdo překročí stanovenou mez zákona, bude nekompromisně vyhoštěn na malý ostrov bez jakýchkoliv prostředků. Během několika let bylo vyhoštěno 16 sedesanů. Pak kriminalita poklesla takřka na nulu. Dva roky kontroloval velitel policie měsíčně vyhnance, dodával jim základní potřeby a pak rada rozhodla, že je ponechá vlastnímu osudu. Žijí na malém ostrově v poklidu a při poslední návštěvě ombudsmana bylo zjištěno, že se jejich počet rozrostl o 26 dětí. Nechybí jim nic, kromě techniky a jiných vymožeností. Prý ale svůj volný čas využívají k tanci a hudbě. Nikdy jsem na malém ostrově nebyl, ale z videa, které ombudsman přinesl, mi připadali jako Křováci z planety země.

Včera jsem oznámil rodičům, že budu archeolog. Souhlasili a já odjel za řeku, kde sídlili moji budoucí kolegové. Když jsem uviděl onu bednu, kterou našli asi půl metru pod zemí, netušil jsem, k čemu mohl tento přístroj sloužit. Po delším zkoumání jsem však zjistil, že by to mohla být jakási ohřevná skříňka. Přístroj měl tepelnou spirálu, a nějakou složitou strukturu, která by mohla měřit čas. Kolega Bílý, mimochodem veliký srandista a proutník prohlásil, že by to mohl být topinkovač. Musel jsem se podívat do historie Z, co to topinkovač je. Dnes na Sedesu takové zbytečnosti nemáme. Jíme zdravě a vše požíváme syrové. Ovoce a zelenina jsou zde velmi šťavnaté.  Zpočátku měli naši dědové chuť jíst zvěř, ale nakonec jíme jen rostliny, poněvač chuť místních zvířat je hrozivá. Tuto informaci pouze předávám, jako dědic zkušeností, ale jednou bych chtěl nějaké zvíře ochutnat.

 

Topinkovač

Příspěvek od Libuše(za což jí děkuji) – Topinkovač by mohl pocházet od části první posádky, jejichž moduly se z důvodu poruchy odpojily a oni přistáli na nezmapovaném území. Hrdina by se je mohl vydat hledat.

Po zabydlení u archeologů jsem se vrhnul do práce. Chtěl jsem znovu vidět onen tajemný přístroj. Tentokrát mi ho nepřinesli, ale řekli mi, abych si pro něj došel do skladu. Prošel jsem několika bezpečnostními dveřmi a stanul v hale asi padesát krát dvacet metrů. Bože, tady je věcí. To je sbírka ne, pro jednoho, ale pro tisíc archeologů. Našel jsem příslušnou kóji a vyjel k sedmému patru, kde pod svým datovým číslem ležela zmíněná bedýnka. Překvapilo mě, že byla z organického materiálu, který se podobal našemu dřevu. Vzal jsem artefakt i s bednou do mé laboratoře a udělal analýzu krabice. Robot po chvíli zhodnotil, že je to dřevo z neznámé rostliny. To mi však nestačilo a přidal jsem i data ze stařičké země, čili historii Zet, aby analýza byla co nejpřesnější. Kupodivu mi tentokrát robot oznámil přesné určení. Je to dřevo ze stromů, zvané smrk ztepilý (Picea abies). Nechápal jsem, jak a proč se na Sedesu objevila skříňka ze stromu, který byl prý na zemi jeden z nejrozšířenějších. Vysvětlení se však nabízelo několik. Za prvé, je to opravdu ze Země. Možná tu někdy lidé přistáli a my o tom nevíme. Za druhé, je to z jiné planety, kde jsou také smrky a za třetí, je to ze Sedesu a na smrk jsme tu nenarazili, protože vyhynul, či prostě…proto.

Zadal jsem robotovi, aby vyhledal všechny artefakty, které hala obsahuje a souvisí s historií Zet. Tentokrát našel robot jen dvě uložené archiválie. Prvním byla bota prvního člověka na Sedesu Johana Juraje Jánoše a druhá, část zubního kartáčku, který nebyl identifikován a nebyly k němu ani žádné poznámky o nalezení. Pouze na obalu stálo, nalezeno v r 3PP.

Nemám ve zvyku odcházet od rozdělané práce, a tak, když po čtyřech hodinách pracovní doby mi hodinky poručily volno, jsem je zablokoval a dál seděl nad onou záhadou.

Artefakty se smí rozbalovat pouze za přítomnosti vedoucího oddělení, ale já měl chuť zkoumat a tak jsem mu zavolal. Vedoucí mi odpověděl, že musím mít volno a že je zítra taky den a že si s ním mám radši jít zahrát Sedesol, což je hra, kterou nenávidím a tak jsem jej poprosil, zda by nemohl přijít, že mám záhadu. Jeho odpověď jsem tak trochu očekával, ale byl jsem nesmírně zklamán, když tu větu skutečně použil. „Nemám rád nové nadšence, kteří si myslí, že každý z našich nálezů je jedinečné tajemství.“ Potom se však odmlčel a řekl, ať chvíli počkám, že bude hned u mne. Oddychl jsem si a připravil jsem bednu k otevření.

Šéf přišel po několika minutách, oblečen v sedesolové kombinéze s pálkou v ruce. Otevřeli jsme smrkovou krabici a vyjmuli přístroj na stůl. „Prosím tě, co na něm chceš vidět? Zbytečně ztrácíme čas,“ řekl otráveně a sedl si na židli. Vzal jsem přístroj a prohlédl jej ze všech stran. Na spodní straně hnědého „topinkovače“ stály tři skoro neviditelná slova. Made in Italy.

+1
☆ Nehodnoceno ☆
Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Lilly
Člen
17 dní před

Topinkovač by mohl pocházet od části první posádky, jejichž moduly se z důvodu poruchy odpojily a oni přistáli na nezmapovaném území. Hrdina by se je mohl vydat hledat.

0