Pohádka

Šašku, ty jsi princezna!

Šašku, ty jsi princezna!

Kdysi dávno existovalo jedno hloupé království. Pardon, princovství. Kraloval tu princ. Znovu se opravuji. Princoval tu princ. Království alias princovství nebylo hloupé, ale zaostalé. Podle jedné staré pravdy je království takové, jaký je král. A princ v tomto princovství byl zaostalý. Možná byl taky trochu hloupý, ale to nikdo s určitostí neví. Lidé, kteří tu žili, by rádi podnikali a modernizovali. Jenže princ měl rád klid a pohodu, a tak radši vydával nařízení o tom, co se nesmí a co je zakázáno, než aby povolil jakékoli modernizování.

Došlo to tak daleko, že si někteří obyvatelé půjčovali od sousedů z vedlejšího království stroje a nářadí, aby mohli zorat pole, nakrmit svá stáda, či postavit dům.

V tomto princovství se nežilo špatně, ale divně. Vlastně to bylo divné princovství. Oralo se tajně v noci, stavělo se nenápadně po setmění, a tak přes den lidé spali.

Princ Ludvík byl tak divný, že nechal dokonce složit královskou hymnu, která měla třicet slok jen proto, aby si užíval kralování a aby neslyšel hlasy občanů, kteří chtěli pokrok. Hymnu nechal každý večer zpívat ponocným. Abyste měli představu o hymně, začínala takto: „Hurá hurá princ je mocný, zpívá každý i ponocný. Žije se nám tu skvěle, hraje k tomu ukulele.“ Hymna se nikomu nelíbila, ale princ je princ.

 

Jednoho dne se princ rozhodl, že zkontroluje své poddané, jak žijí. Vyšel do podzámčí a na ulicích nepotkal ani živáčka. Prošel celým městem a nepotkal nikoho. Jen u otevřených oken uslyšel chrápání. Po neúspěšné procházce se vrátil do zámku. Zavolal si svého rádce a ten mu po několika minutách sdělil pravdu. Princ se zamyslel a rozhodl.

„Přece nebudu panovat takovým povalečům, kteří přes den spí!? Nařizuji, že se bude spát v noci,“ nadiktoval rádcovi svou vůli. „Dále si zapiš, že vyhlašuji konkurz na svou nevěstu. Chci se oženit.“

Rádce vše provedl podle rozkazů a za několik dní přišel s výsledky.

   „Vaše blahorodí, pane princi Ludvíku z Konzervova. Obeslal jsem všechny sousední království a státy a přihlásila se jen jedna uchazečka o trůn a o vaši ctěnou ruku. Jmenuje se Zdenka z Pšenka. Pšenko je království, které v našem sousedství vládne pšeničným polím.“

Král se zachmuřil: „To nemá nikdo zájem o takové krásné království, notabene o mně?“

Rádce se podrbal na hlavě a poradil princi, aby si pořídil šaška. Tato modernizace je vcelku zastaralá, ale šašek řekne králi pravdu.

 

Na roli šaška se lidé jen hrnuli. Tři dny a tři noci by si vybíral král šaška. Tolik bylo zájemců. Když přišel první uchazeč, královi se tak líbil, že už nechtěl nikoho dalšího.

Řekl, že si ho vezme, jen co se podívá na dalšího. Tak to šlo u každého. Druhému řekl, že jej chce, ale jen co se podívá na třetího a tak dále. Mezi zájemci se to rozkřiklo a nikdo nechtěl jít na řadu. Každý doufal, že bude mít šanci, když vystoupí před prince jako poslední. Nakonec situaci zachránil rádce. Poradil princi, aby si zájemce bral podle abecedy. Takže první přišel na řadu Adam, Adolf a Aron. Poté Bartoloměj, Bastian a Bedřich. Nakonec se dostalo princi od rádce rady, aby si rovnou zavolal toho posledního a pak se rozhodl.

☆ Nehodnoceno ☆
Emoce?

0