Poezie

Samota

Autor: KarlosD

Někdy cítím se jak pes přivázanej v lese,

někdy cítím se jak hrdina z povídky jáma a kyvadlo.

Život ti dá přátele, za pár let ti je odnese,

pak se může stát, že mluvíš sám se sebou přes zrcadlo.

Musíš překonat ten pocit a přetrhnout řetěz,

musíš překonat pocit s nadějí, že tě vytáhnou.

Jen ten, kdo má dobré přátele může být vítěz,

kde je však vzít, když všichni do Mexika táhnou.

Musím chopit se řeči pokaždé, když někoho potkám?

Neměl bych napsat na facebook, že se dotýkám dna?

Ne můj charakter není exhibicionistou protkán,

začít krůček po krůčku a odezní tma.

Třeba bude prostoupena světlem pomalu, ale jistě,

třeba rychle tvým zájmem, jak loď odpluje.

Nebát se a bojovat nejlépe čistě,

Ať samota místo mě hořekuje.

0
☆ Nehodnoceno ☆
Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Tvůj názor nás zajímá, přidej prosím komentář.x
()
x
0