Poezie

Příšera

 

Jednoho tichého večera,
Když ke mně zvolna kráčela,
Duše splín za sebou vláčela
A v mžiku někam zmizela.

Čekal jsem toho večera,
Schován ve stínu kostela,
Zdali dnes přijde, příšera.
Potvora, sama a zhrzená.

Tichem zazněla citera,
Hrála jakoby zvesela,
Květina rázem zetlela,
Tak poznal jsem – hrála příšera.

Teď strach potkal i rebela,
Když zablýskla se sekera,
A příšera viděla, že
Hlava tu je, ovšem bez těla.

☆ Nehodnoceno ☆
Emoce?
avatar

0