Novela

Příliš dokonalý úsudek IV.

Toto dílo je (5/6) součást sbírky: 
Slzy druhé Země
  

IV.

O necelé dvě hodiny později dorazil na ústředí Úřadu John Langmann. Čtyřicátník střední postavy, na kterém se léta stresu z pohybu ve vrcholném managementu podepsala začínajícími šedinami ve vlasech a strhanými rysy obličeje, oblečený do světle šedého značkového obleku, bílé košile a obnošené tmavomodré kravaty s jemným zlatým vzorkem. Arte s R4 ho vyzvedli na recepci a vedli do výslechové místnosti ve dvaadvacátém patře.

Cestou nepadlo jediné slovo – ve vzduchu viselo napětí konzistence břidličného dehtu ze Samsonových závodů. Minimálně jednu výhodu ono napětí bezpochyby poskytovalo – všichni tři aktéři scény se mohli nerušeně zaobírat vlastními světy. Arte se podivoval nad tím, že si s sebou Langmann nikoho nepřivedl – nejspíš se rozhodl hrát až do posledního dechu roli dobrého samaritána, uvažoval. Jenže v tuhle chvíli je jenom otázkou času, než se jeho maska rozpadne na prach, i když jí v tom budu muset nejspíš trochu pomoct.

Ve výslechovce se posadili naproti sobě k jednoduchému, černému čtyřnohému stolu, přišroubovanému k podlaze. Celou jednu stěnu místnosti tvoří ve dvaadvacátém okno s výhledem na Eden s jeho rozeklanou siluetou, tři zbývající zdi jsou holé, bílé – chladné. V rohu, zavěšená u stropu s klidem netopýra během zimního spánku, hlídá jakýkoliv pohyb kamera. Do stolu, ač by to vnější pozorovatel podle jeho vzhledu netipoval, vyrobeného na zakázku, jeho stvořitelé zabudovali set miniaturních mikrofonů. Každé slovo, každý vzdech – a každý pohyb je tak zaznamenán a skrz nohy a vlásečnice drátů veden až do serverovny, kam se ukládá pro pozdější využití.

Wilson vyřídil s Langmannem formality – informoval ho o jeho právech, do připravené složky provedl identifikaci, vysvětlil mu, že celý výslech bude nahráván. Pak mu nabídl něco k pití – jak je nepsaným zvykem – a John zdvořile – veden stejným zvykem jako Arte při nabídce – odmítl. Po skončení tohoto oficiálního martýria detektiv vykopl míč na hřiště.

„Takže pane Langmanne, povězte mi – jak probíhal včerejší večer?“

„Šli jsme s Dirkem a Světlanou oslavit poměrně výrazný průlom v technologii mezihvězdného motoru. Můžu vám klidně poskytnout informace a schémata, ale nemyslím si, že by to k něčemu pomohlo…“

„To nebude potřeba – já krádeže duševního vlastnictví dělám jenom, když se u nich objeví tělo. Tady tělo máme, ale o krádeži dévéčka ani vidu, ani slechu. Tudíž – pokračujte.“

Langmanna Wilsonův sarkasmus viditelně rozhodil. Ve své branži si zvykl potřebovat rukavičky i při obchodních vraždách dceřinek, přímočaré pohrdání bylo známkou barbarství, co se svět stal civilizovaným… Jenže Úřad je Úřad, a z toho, co o Wilsonovi slyšel, je jedním z jeho nejlepších. Možná i díky tomuto zvláštním přístupu. Přejděme to – řekl si pro sebe, nadechl se a pokračoval:

„Všechno probíhalo jako obvykle – Dirk nás vyzvedl se Světlanou kolem osmé. Počkejte, ne – myslím, že to bylo ještě před osmou, možná ve tři čtvrtě. Mě se podařilo připálit palačinky k večeři, a měl jsem strašlivě naspěch, tak si tím nejsem úplně jistý… Ale myslím, že osm ještě nebylo. Hodil jsem na sebe oblek a vyrazili jsme do centra. Tam jsme objeli pár parkovišť, než se našlo místo na rohu čtyřicáté šesté severní a třinácté západní. Odtamtud je to pár kroků do Krásných počátků – znáte to tam?“ zeptal se Langmann se zájmem a nostalgickým úsměvem na tváři.

  • 2.33/3
  • 3 hodnocení
3 hodnoceníX
ZaujaloPěkné!Úžasné!!
33.3%0%66.7%

Přidejte svůj komentář:

avatar
Třídit dle:   nejnovější | nejstarší
Člen
Toomb

Perfektní! Naprosto profesionální styl! Příběh se zajímavě rozbíhá. Máte mě v pasti 🙂 Od teď budu netrpělivě čekat na pokračování.

wpDiscuz