Poezie

#přemostění

Autor: HashtagPoet

Tam uprostřed mostu přes

zrcadlení krásy hvězd

vyrostl ze smogu a prachu cest

Duch s konturou ledové

barvy, svitu měsíce

 

Před mým stínem sklonil hlavu

s úctou k vytržení smíru

požádal mě o cigaretu

kůže mu plála chladným třesem

a s úsměvem v mlze

plivl do nebeské tváře

 

Teď mé oči topí se v moři

To prach, dým, smog a cigarety

spěchají vstříc nebi

A už navždy budou pod mostem

šplouchat vlny

 

Ó nebesa, vraťte mi duši!

Vznešené světlo přehlušilo hromy, blesky

moje prosby…

Ó nebesa, nechte mne spatřit duši!

Ze soch černí rackové, přehlušili

moje prosby…

Ó nebesa, dovolte mi spasit duši!

v odpovědi

utichlo vlnobití…

 

Tam uprostřed mostu

skládal jsem orfeické texty

hvězdy kanuly mi z očí

a Měsíc kradl mé stíny,

kůže změnila se v mlhu,

a už dávno kreslil jsem na nebi skvrny

 

Duše – pouhé vlny

Tělo – mlha v nebi

Chci poslední hřích než

bude slunce krvácet do řeky

 

Blíží se stín

úklona

úsměv

prosba, hřích

…a nebe se čeří

☆ Nehodnoceno ☆
Emoce?
avatar

0