Poezie

poupě. leden 2016

Toto dílo je (4/8) součást sbírky: 
čas od času - prvotiny
  

stříbrný svit

půlnočního úplňku

měsíce lesku

pod mraky deště

razí si

cestu skrz

temnotu

– pochmurnost

odhaluje.

skrz žaluzie prachu

přináší vid

zraku

– co ukrývá se v hrobě ticha.

v loži barvy

nachu…

 

poupě plné hořkosti

skví se pod

lustrem

pavučin

kde muška se shledá

s dívčiným

osudem

– mrtvolně bledá.

v touze lapená.

– mladá panna krásy-

na pospas

vydaná

milosti.

hrubosti.

– rozkoši

odevzdaná.

 

hebká kráska božských

tvarů

– kůže horkem

rosená –

hledě na překrásnou

pannu

vidím mrtvou

ženu

v chladu

– tiše leží.

bledá v svitu mdlém.

oči pod

těžkými víčky.

vlasy v volnu svobodném.

spoutána v času

bezbřehém

– spoutaná lidským

břemenem!

 

prostor mimo dění

ve špinavém

pokoji

kde duše dvou jsou

spolu

sami

v samotě té

místnosti

– stěny skřípou.

stropy duní

– kde život jindy

nebují

teď tíha srdce vášně

živí

jež lidskost

duše ubíjí.

 

pod prvními doteky

kůže stydce

ucuká.

tep zrychluje.

skrze prsa duje

a hruď vzdychem

nadzvedá.

rty se

chvějí lahodou.

hlas se line

– rozkoše jek potlačený

stiskem pevné hrudi

vyje.

drtí ňadra.

jazyk lásky

třese pudem v těle

krásky

jež ve zvířeti splyne.

 

v bocích horko

svůdnosti.

pouty chtíče spoutaná

kdy v klín jí teplo

ulehá.

šíje vzdychá

rozkoší

kdy polibky jí zamoří.

v strop hledíc

svět se roztočí

– kol modré oči

obtočí –

a hořkost

s kterou polyká

lůno její

zahltí.

a pak kvítek uvadlí

v ní upadá

a zaniká.

 

jak křehká je

– bezbranná –

v loži hříchu uchřadá.

zima je jí v

nahotě.

unavená.

v duši vrásky.

mládě smutné v životě

– v světu prázdném

čisté lásky.

 

a vzpomínka bledne

na okamžik jsoucí

jež v minulosti zemře

kde budoucnost je

žhnoucí

– vina v vině člověka

vůči lásce řvoucí!

 

– poupě. leden 2016

 

 

 

 

prvotiny a krátká tvorba doposud zveřejněná:
klubliteratu.cz/profil/casodcasu
instagram.com/casodcasu

☆ Nehodnoceno ☆
Emoce?
avatar

0