Povídka

Pokus o první kontakt

„Přistáváme!“ Zavolal jsem na kolegy a připoutal se. Tato planeta je obydlena myslícími bytostmi. Měkce jsme dosedli do hlíny třetí planety, o které jsme měli informace, že by tu měl být život.

“Co dál, Tongu?“ Zeptal se mě Tomb.

Přikázal jsem vyrazit. Všechny faktory souhlasí s našimi podmínkami. Nasedli jsme s Tombem do skútru a vyrazili na vyhlídkový let. Vzlétli jsme nad krajinu.

„Tady je nějaká obrovská stavba. Pokusíme se navázat kontakt,“ řekl jsem celkem zbytečně. To všechno Tomb přece věděl. Žádní tvorové tu ovšem nejsou. Je ráno. Asi ještě všichni spí.

„Tongo, podívej, tady to vypadá, jako přistávací hala u nás.“ Zvolal nadšeně Tomb, když spatřil škvíru, která připomínala naše přistávací škvíry. Naše skútry jsou skoro ploché a tím mají nejlepší tvarové podmínky pro kluzký let. Proto jim přezdíváme škvíráci.

„No jo, přistaneme,“ rozhodl jsem ovšem zase zbytečně, protože automat nás už naváděl na přistání. Zasunuli jsme se do otvoru. Přesně jako u nás. Že by tady měli stejné létací moduly, jako máme my? Všechno je možné. „Pojď,“ řekl jsem a soukal se z průlezu ven. Sotva jsem opustil skútr, zšeřilo se a celý otvor se zakryl něčím tmavým. Tomb zůstal ještě v kabině.

“Aha, reagují na přistání a zavírají otvor,“ pomyslel jsem si a stanul jsem na okraj haly. Vtom se stalo něco nečekaného. Otvorem dovnitř vlétla druhá loď a obrovskou silou narazila do našeho skútru. Tento náraz rozdrtil Tomba i celou příď stroje. Okamžitě po nárazu vylétla loď ven, aby se novou větší silou znovu vrátila a dorazila to, co poprvé načala. Znovu a znovu narážela do skútru jako drtič odpadků. Stál jsem na kraji haly a pozoroval dílo zkázy. Když cizí loď odlétla, sedl jsem si na zem a nešťastně pozoroval zničenou loď.

„Co budu dělat?“ stoupl jsem si na kraj haly a pozoroval cizí a neznámou krajinu. Chvíli nato nějaké kleště mou poničenou raketu vytáhly ven a já zůstal ve škvíře sám.

Rony po několika pokusech zaklel: „Sakra, zase jeden bankomat, s ucpanou dírou pro kartu. Já nevím, co tam ty lidi pořád cpou.“ Vyndal kartu z přístroje a nehty vydloubl z útrob bankomatu podivnou kartu z neznámého materiálu, kterou svým pokusem dostat svou kartu dovnitř pochroumal. Zběžně a bez většího zájmu si ten kousek kovu prohlédl a hodil jej do nedalekého koše. Pak se otočil a šel dál, pozorujíc popeláře, který vysypal odpadky do vozu, včetně malého hranatého cosi, co vzdáleně připomínalo vesmírnou loď.

Kapitán seděl na okraji škvíry a přemýšlel, co dál. Bez Tomba, který je ve skútru zřejmě mrtev, bez lodi, a bez jakékoli naděje.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Noční režim
Četba díla zabere cca 3 min.
Velikost textu-+=
Číst nahlas
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Další novinky autora

0