Pohádka

PEXESO – 3. Jak PEXESO vybarvovalo vílu Amálku

Toto dílo je (3/7) součást sbírky: 
PEXESO
  

Když dotancovali a dozpívali, ozval se tichý hlásek.

„Prosím, když já jsem ale nešťastná.“ Všichni se otočili směrem, odkud hlásek přilétl, a uviděli v rohu sedět nešťastnou kopii víly Amálky.

„Copak tě trápí Amálko?“ zeptal se ustaraně Večerníček.

„Prosím, když já bych chtěla být taky barevná.“ Všichni toto stěžování chápali, přestože se jich to kromě Štaflíka a Křemílka netýkalo, ale dovedli si představit, jak se víla Amálka cítí.

„Mně to vůbec nevadí a taky jsem černobílej.“ prohlásil Štaflík.

„No jo,“ namítla Amálka, „Ale ty jsi černobílej, i když jsi barevnej. Jen se podívej na svůj originál. Nebýt toho oranžového pozadí, tak jste stejní. Jenže můj originál má krásně žluté vlasy, sytě modrý věneček a zdravě červená líčka. Jenže já vypadám jako po nemoci.“ Všichni tuto skutečnost museli uznat. Amálka měla pravdu. Vypadala velice nezdravě.

„Kdyby tu děti měly alespoň barvičky, mohli bychom ti pomoci. Mňau. Ale já si všimla, že si je braly, mňau, sebou na dovolenou do batohu.“ uvažovala Malvína z Koťátek.

Vtom ke kopii víly Amálky přistoupila Maková panenka a natrhala ze svých krásných šatů kousíčky lístečků, kterými pak obarvila Amálčin věneček. Motýl Emanuel se také chytil příležitosti a svými žlutými křídly Amálčiny vlasy obarvil, až celé zazářily. Jako třetí se přidala Káťa, která měla u sebe maminčiny šminky a s nimi potřela Amálce tváře, až zrůžověly. Malá čarodejnice vyčarovala červené šatečky a havran Abraxas svým modrým peřím namaloval oblohu. Nakonec chytrá kmotra Liška natrhala trávu ze svého obrázku a nasypala ji Amálce pod nohy. A tak měla Amálka celý obrázek barevný, skoro jako originál.

Všichni se chytili za ruce a tančili dokola a zase zpívali.

 

My jsme komplet PEXESO

bereme to s noblesou

spolu hezky krindypindy

vytáhnem každého z bryndy

 

Nežli večer zavřeš víčka

vzpomeň si na Večerníčka

pohádky jsou pro děti

tohle račte věděti

☆ Nehodnoceno ☆
Emoce?
avatar

0