Poezie

#pankerka_s_balónky

Autor: HashtagPoet

Po nekonečnosti pracovní doby

v době, kdy už čestní lidé volají pořádkovou službu

na pobudy v parku,

na sousedy co mlátí své děti

na sebe, protože ruší sami sebe i

na mě, za to, že jsem potichu

 

Kdybych byl vlastníkem klobouku

vykouzlil bych zachmuřilou pózu a pokusil se v něm zmizet –

tak hluboko by klesal na mém čele

Oči radši neotvirám, doufám, že dojdu po slepu(což je absurdní)

A tak jsem se trochu ztratil v myšlenkách když

 

vystoupil jsem na

neznámé zastávce (škoda – byla to absolutní konečná)

v neznámé době (škoda – nemám hodinky)

v mně neznámém stavu (škoda – byl jedinečný)

 

Neznám totiž úžasnější obraz než

neznalost, co přeroste v okamžitou lásku

To otevřel jsem oči

A ticho změnilo význam –

němý úžas

 

Krása uzamčená v těle dívky , které z

oblečeni křičel punk, z

oči sršela krása, a z

barevných balónků, které svírala

(jako tonoucí svírá záchranou ruku)

Vyzařovala nezřízená nevinnost

 

Okamžik slepé lásky, s očima dokořán

 

Škoda, že uzamčenou nevinnost…

se zvrácenou radostí časem propíchá

☆ Nehodnoceno ☆
Emoce?
avatar

0