Poezie

Pád Ikara

Autor: VGd

Velká bouře,
tmavá noc,
již ti letím na pomoc.
Moje křídla unesou
snad i touhu tvou.

Moje touha, tvoje touha
není věc jediná.
Slova pouhá,
koho to však zajímá.

Lidé oči proti slunci přivřeli,
já si však letím, jako když do mě vystřelí.
Nemám křídla voskem lepený,
lidská hloupost zabolí.
Mám je v srdci,
tak ať mě za to odstřelí.
Touhu po létání vždycky mám,
vymyslím snad eroplán.
Lidé si však nepřejí
vidět věci nad zemí,
jejich hloupost je zabíjí.

Přistřihli mi křídla,
do okovů mě spoutali,
v boha žádná víra,
tak mě přece dostali.

0/3 0 hodnocení

Přidejte svůj komentář:

avatar