Ukázka z díla

P.S. I Love You

Je sice zvláštní dát sem jako první jen ukázku, ale mám k tomu své důvody. Ne všechno jde překopírovat na blog tak jak bych si přál. Takže pokud Vás zaujme ukázka, budu rád, pokud obětujete trochu času a námahy na stažení celé povídky. Příjemné čtení!

Už dlouho ho pozorovala. Každé ráno vstávala jen proto, aby jej znovu viděla. Každé ráno vstala, natáhla si župan, uvařila kávu a pak dlouho, dlouho čekala za krajkovou záclonou. Seděla na židli, jednu nohu pod sebou, opřena o parapet, zasněně hleděla směrem k Londýnu, na úzkou silničku lemovanou zelenými keři. Všude se ještě líně rozvalovala mlha. Ve velkých chomáčích se valila anglickou krajinou, jako by si ani neuvědomovala, že je léto. Ještě, že neprší…

Byla nádherná. Probírala svoje rudé vlasy. Náhle se pod jejím pihovatým nosíkem objevil úsměv. Její ještě nenamalované rty se roztáhly do milounkého úsměvu. Přeci jen ho sleduje tajně! Její oči se zaleskly vzrušením, po celém těle jí běhal mráz. Christine poslední dobou myslela jen na něj. Z mlhy vyrazil rudý bicykl, ještě rudější než její vlasy. Chromované světlo nad předním kolem jí připadalo jako soška Rollse Roycu…
Pak se v mlze objevil on!
Celý v modrém, vázanku jemně na stranu, jeho čokoládové oči se ztrácely pod leskle černým kšiltem brigadýrky na které zářil odznak Royal Mail. Jen kvůli němu si předplatila Daily Telegraph. Jen proto, aby ho každý den viděla, aby každý den slyšela jeho kroky na dlažbě před domem, jen proto, aby slyšela, ne, aby cítila dotek jeho rukou na schránce.
Dnes, dnes vstane, otevře ty zatracený dveře a konečně se s ním seznámí! Udělá to! Seskočila ze židle položila hrnek s kávou a pomalu se rozběhla ke dveřím. Noviny už na ni čekaly pod nimi. Urovnala si vlasy, přitáhla župánek, otevřela dveře a… a… viděla pošťáka jak odjíždí do vedlejší uličky… zlostně zabouchla dveře a sesunula se v slzách na podlahu, vedle novin, těch novin, které byly to jediné, co ze své lásky znala. Byla na sebe tak naštvaná.
Konečně, konečně mu mohla říct aspoň dobré ráno a ani to nedokázala… Chtělo se jí jen sedět a brečet.
Ne, zítra vstane, upraví se a půjde ke dveřím hned, hned jak ho uvidí přijíždět! Mlékař přece jezdí dřív…

Nemohla ani dospat. Vzbudila se ještě o hodinu dřív. Ještě kvůli ničemu ani nikomu nevstávala ve čtyři ráno. Vyndala ze skříně krásné květované letní šaty, z krabičky vyndala hedvábné punčochy… Už dlouho se takhle neoblékla. Nebylo proč, ani pro koho. Skříňku ve které měla uložené šminky už pomalu nešlo otevřít. Před třemi lety přišla o manžela.
Pak už nebyla schopna nic dělat. Jen seděla u okna a koukala směrem k Londýnu. Ani nevěděla jak dlouho tam vlastně sedí. Náhle v zatáčce spatřila kolo! Konečně jede!

Celé moje dílko i s ilustrací najdete zde: Uloz.to Heslo: Flying-Englishman

☆ Nehodnoceno ☆
Emoce?

Přidejte svůj komentář:

avatar

0