Poezie

Olověná poezie

Autor: KarlosD

Mé rýmy se nevznáší ve vzduchu,

mé rýmy sebou škubou jako ryba na suchu.

Má milá podej mi prosím líh,

s této poezie by jeden chcíp!

Je ti líp? Vytříbenost ode mě nečekej.

Víno je měkký, před oltář poklekej.

Nesekej dřevo, radši kuj železo.

Mám rád dotyky, lízám olovo.

Ještě jsem neumřel, mé věty nikdo nepochopí.

Srovnáš si je v hlavě, až nebudeš živý.

Nemoc nikdo neodsoudí, lidi jednaj s pochopením.

Spirituální nález stává se mi prozřením.

Nedá se najít církev, myšlení příliš indiferentní.

Stojím na mostě, snad jsem pro Boha solventní.

Olověná kotva padá do hlubin s mými verši.

Část já je hodně high, část píše rešerši

o tom jak nízký pudy hlavou cloumaj.

Tužka, papír, čaj – cigára doutnaj.

Jsem rez na kotvě či vrabec co z ní uletěl?

Doktor Jackyl, Mr. Hyde, člověk by někdy nevěděl.

☆ Nehodnoceno ☆
Emoce?
avatar

0