Poezie

Noc

Autor: Vera Dike

Inkoust prosakoval z napitých mračen
do zdí domů
Po dešti sladce voněl asfalt.
Květy stromů
se zavíraly s hlasitým bouchnutím.
A město rozsvěcelo stovky pochodní.

Zacinkala tramvaj.
Zapraskala statická elektřina,
když si noc prohrábla vlasy.
Za okny utichaly hlasy.
Neviditelný dirigent mávl taktovkou
a začal koncert netopýřích křídel.

Do hlubin spánku někdo vhodil kámen,
rozvířil kola na hladině mysli,
všechna „co když“ a „kdyby“,
výčitky a nesplněné sliby
rezonovaly mezi čtyřmi stěnami
a pak se tiše vytratily do tmy

Netopýr ulovil smrtihlava

Někdo se narodil a plakal poprvé
Někdo umřel,
odešel tam, kde Duše chodí bosa,
do tmy, odkud všechno pochází
a kam se všechno navrací.
Život a smrt, ti věční sokové,
znavení noční tuláci
usedli vedle sebe na orosenou trávu.
Úsvit se zrodil z písně kosa.

☆ Nehodnoceno ☆
Emoce?
1
avatar
1 Počet vláken
1 Počet odpovědí
0 Sledující
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Nejžhavější vlákno
2 Počet komentujících
Poslední komentující
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Člen

hezky napsané, díky!

0