Poezie

#nezkatalogizovaná

Ve smíru s

galaktickou kocovinou

nalitou do půllitru nekonečnosti a

uzavřenou do krabičky cigaret

nalévám si číši matných vzpomínek

červený košiláček, říkejme mu flanel

s hystericky uhrančivým pohledem

fascinovaně a uspěchaně

(jako by už už odcházel)

špital okolním uším

cosi o štěstí a lásce a vesmíru

připomínal mi Ginsberga

svou úžasnou fascinovaností okolím

(ale nešel jsem si pro autogram)

A pak tu byl

ten německy mluvící pár

skrytý za hranicemi sklenic

co vypili jsme spolu

(u jednoho stolu)

s fanatismem sběhlých německých vědců

rozmlouvali nesrozumitelnou řečí těl

a mysli a lásky a doteků

a chtíče a

šajze

a pak tu byla dívka

která ředila si

drinky slzami a pak

nadávala barmanům

obviňovala je z

velezrady a vyhrožovala

symbolicky prázdnou peněženkou

papírky s čísly v popelníku

už nikdo se nedozví

(kolik 

     slov

     piv

     cigaret

     doteků

     myšlenek

     pocitů

jsme tu noc vyhodili)

už nikdo se nedozví

zda byly to

post realitní dvacetikoruny s německy mluvící ženou nebo

nekonečně přihlouplá čísla o štěstí – na papírku ze sportky

nebo papírek s číslem domu, kde jsem spal

  • 2/3
  • 2 hodnocení
2 hodnoceníX
ZaujaloPěkné!Úžasné!!
0%100%0%

Přidejte svůj komentář:

avatar
wpDiscuz