Za deset minut jsme byli ve městě a Michal parkoval na placeném parkovišti. Když zaparkoval, tak vylezl a šel zaplatit. Já si taky vylezla a ještě pomohla ven Danielovi. Poté, co Michal dal za přední sklo auta lísteček o zaplaceném parkovném, auto zamkl a my šli do té nejvyšší budovy, co ve městě máme. Měla okolo osmnácti pater. Zde většinou byly kanceláře různých firem.
Rovnou jsme si to namířili k výtahům, protože naše poradkyně měla svou kanceláře v desátém patře. Když jsme vystoupili vydali jsme se doleva na konec chodby. Tam byl malý stoleček a dvě židle. Oba jsme si sedli, Daniel si sedl na můj klín. A čekali jsme, až budeme vyzváni jít dovnitř.
Po pěti minutách se otevřely dveře, ve kterých se objevila ženská postava. Šlo o naši poradkyni.
„Pojďte Hodačovi dál.“ Usmála se na nás. Michal šel jako první. Daniel mi slezl z klína, chytil za ruku a oba také vstoupili dál.
Hlasité předčítání
