Poezie

Nedošínský háj

Fialky v Nedošínském háji
Autor: Motýlek
Toto dílo je (35/38) součást sbírky: 
Ostrovy
  

Nedošínský háj

  

Nedošínský háji,  vlhký lužní lese

s koberci vzácných bylin

ptačí hnízdiště, zelený ráji.

Každým rokem jsme tu

pod klenbou nebeskou

s dětmi a ptačím zpěvem

vítali příchod jara.

 

Smutno je mi za hájem, mládím,

bujnými jasany a  buky,

co zde žily, napadly je choroby,

zlomila vichřice, pořezaly pily

Lidi jako stromy kosí korona,

paměť krátká, Filosofská historie stará.

 

My lidé ubližujem – sobě

i přírodě špatným hospodařením,

jen vše využít, vysát,  zpeněžit v této

pokroku, zisku zplašeně poplatné době

ať soudí, kdo je bez viny

Svatý Antoníčku z kamenné kapličky

zachráníš zbytek dubohabřiny?

 

Zelený příkrov bude chybět

áronu, kokoříku, oměji –

dovolíš vykvést kobercům sasanek,

dymnivek, petrklíčů, fialek

bez ptačího zpěvu smutno

kam se bez doupních dutin podějí?

 

Víru mám v přírodu – je moudrá,

jen se nesmí člověk do ní příliš plést

a v Tvé pomoci Antoníčku naději

snad zachovají se prameny a potůčky,

uchytí se vysazené sazenice stromů,

zase budou blatouchy zlatem kvést.

 

 

 

 

 

 

 

 

V Litomyšli dne 14. dubna 2021   Irena Švecová

Zamyšlení nad zničenou Přírodní památkou Nedošínský háj u Litomyšle

 

☆ Nehodnoceno ☆



Předchozí / následující díl:<< 34. Sasanky    ●    36. Blatouchy >>

O autorovi

Motýlek

Vidět malé krásy světa.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Číst nahlas
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení
0