Povídka

Něco jako duše

Autor: headwicca

Šel závějemi. Město jako kráva a nikde nikdo. Měl na sobě jenom triko a byla mu ukrutná zima. Něco mu říkalo, že má jít do baru na rohu 22. Neměl ani floka, ale šel tam, kam ho táhly jeho nohy. Zastavil se před vchodem a čekal. Nohy ho příšerně zábly, a vůbec tělo měl prokřehlé. Z baru vypadl hubeňour:

„Nechceš něco?“

„Ne, díky, mám všechno.“

„Hmm.“ Hubeňour si zapálil cíčko a vyšel do tmy.

Daniel se za ním ohlédl. Zašeptal: „Díky, mám všechno.“

Sám vlastně nevěděl, jak se do těch sraček dostal, ale byl uvnitř.

 

„Co si dáte?“

„Vodku.“ Bar se jmenoval „Hladov“ a bylo v něm narváno. „Dobré podmínky na únik,“ pomyslel si Daniel.

„Jak pro koho.“ Odvětil muž vedle něho.

„Cože?“ Daniel zvedl hlavu.

„Nemáte cigaretu?“ zeptal se ten muž.

„Nemám.“

„No to je smůla. Vlastně proč se ptám, když to vím.“ Muž se pousmál.

Daniel začínal být čím dál vyjevenější a nervóznější.

„Jsem Jack.“ Muž mu podal ruku.

„Daniel.“

 

„Co se stalo? Kde to jsme?“ Zeptal se Daniel.

Najednou tu nebyl bar, ani nepříjemná obsluha. On a Jack se ocitli v tmavé nehostinné místnosti. Páchlo to tam zatuchlinou a zvratky.

„Zkus hádat.“ Úsměv na tváři Jacka.

„No to teda fakt do prdele nevim.“ Odsekl Daniel. „To už je delirium?“ ironický Dan.

Jack zvážněl. „Ne, jsme uvnitř tvé duše.“

„Cože?“ Daniel vypoulil oči. „Je mi z vás zle!“

„Nejsi první.“

„Řekněte mi konečně co se děje a kde to do hajzlu jsme?“

„Dojez si své zbytky.“

„Cože?“

„Já jen, že dno třeba vůbec neexistuje.“

„Jste si nějak jistej.“

„Můžeš padat a padat, ale nikdy nedopadneš.“

„To zní jako peklo.“

„Přesně, takže si začínáme rozumět.“

„Tohle všechno se mi asi zdá, že jo?“

„Když myslíš.“

„Kdo jste? Poskok Harryho Pottera, kouzelník Žito, nebo Jack rozparovač?“

„Nejsem ani vrah, ani kouzelník.“

„Tak co tu ksakru děláme? Můžete mi konečně říct, kdo jste? Co jste zač?“

„Dobře. Konec komedie. Jsem průvodce temnými stránkami duše.“

„Aha?! No to ovšem všechno vysvětluje. A jak jste se k téhle profesi dostal?“

„To není profese, to je úděl.“

„Waw, tak to gratuluju.“

„Poslyš chlapče, už nemáš moc času.“

„Na co jako? A neříkejte mi chlapče.“

„Nechceš ty věci raději urovnat?“

„Jaké věci?“

„No myslím, že to s tebou bude pěkně těžké. Hele, nemáme moc času.“

„Tak mi řekněte o co jde a já se to pokusim ňák skoulet.

„Skoulet. Hmm. Jenže tohle nejde jen tak skoulet.“

„Do prdele, ste nahluchlej? Vo co tady kráčí?“

„Porozhlídni se tu, je to naposled.“

„Fajn. Krásně voprýskaný zdi.“

„Co dál?“

„Hnusná podlaha, jed na krysy, žádný světlo, malý okno s mříží… Vypadá to tu jako ve vězení. I ten smrad.“

„Teď jsi na to kápl. Ve vězení.“

„Chcete tím říct, pokud tohle je má duše, tak je uvězněna v týhle díře?“

„Tak nějak.“

„Tak to je pěkně v prdeli.“

„Lépe bych to neřekl. Proč myslíš, že jsi tady?“

„Já nevím, protože jste mě sem vzal?“

„To není ten důvod. Jsi tady, aby sis něco uvědomil.“

„A co jako?“

„No hádej, když ti připadá, že jsi v pekle.“

„Nevím, nějaká nápověda? Padesát na padesát?“

  • 3/3
  • 3 hodnocení
3 hodnoceníX
ZaujaloPěkné!Úžasné!!
0%0%100%

Přidejte svůj komentář:

avatar
Třídit dle:   nejnovější | nejstarší

Dobré, jen tak dál! 🙂

Tom
Host
Tom

Moc pěkný.

wpDiscuz