Poezie

Nákladní vlak

Autor: Ela

Tak jako první lásku

nechala jsem jít,

žádám já i vás ostatní

o okamžité a trvalé zmizení!

 

Všechno jsem si vysnila,

po vás jsem toužila.

Doufání, že to máte taky tak,

pak ale vždy mě realita smetla jako vlak.

 

Vlak obrovský, železný a rezavý.

Pochopila jsem, že nemám co dát,

že se musím bát, že se musím bát,

abych nebyla já ten nákladní vlak.

 

Ten vlak, co vše převálcuje,

co nebere na nic ohled,

co strach vzbuzuje napohled.

Vlak, co ho nic nerajcuje,

co jede jen po svých kolejích.

co zastávky naděje jen tak proletí,

co do zašedlého depa míří,

co zdánlivě radosti hýří.

 

Železo, rez a zatuchlina

už pouze toto uvnitř zbývá.

Znáte někdo příběh snad,

kde se z nákladního stane ten nadějný osobní vlak?

 

 

 

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Ela

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení
0