Scénář

Mrkvička a Šíra řeší úspory

Toto dílo je (9/9) součást sbírky: 
Mrkvička a Šíra
  

 

Mrkvička: Karle, potřeboval bych poradu.

Šíra: S kým?

Mrkvička: S tebou.

Šíra: O čem?

Mrkvička: O sobě.

Šíra: Hele, jestli chceš prachy, tak to řekni rovnou.

Mrkvička: Nechci, jen bych se chtěl poradit, jak mám investovat.

Šíra: Do čeho?

Mrkvička: Do sebe.

Šíra: Počkej. Tys chtěl radu, jak máš investovat do sebe?

Mrkvička: No. Mám nějaký ušetřený peníze a potřebuju je nutně utratit, než mi je najde stará.

Šíra: A jakou máš představu?

Mrkvička: Sprosťáku.

Šíra: Proč jsem sprosťák?

Mrkvička: Protože jsou sprostý ty moje představy, tam to nemůžu utratit.

Šíra: A podle jakých představ bys chtěl ty peníze utratit?

Mrkvička: No, částečně podle mých a částečně podle manželčiných.

Šíra: Jó hochu, to si musíš vybrat. Buď tvoje, nebo manželčiny. Ony totiž nejdou sčítat hrušky s jablkama.

Mrkvička: Co to meleš? Já nechci utratit svý prachy za ovoce.

Šíra: Tady nejde o ovoce, ale o princip. Když budeš chtít utratit peníze za svý představy, představí si to tvoje stará a máš po představách.

Mrkvička: A nešlo by to nějak skondolizovat?

Šíra: Leda skandalizovat. Zkus chvíli zapomenout na manželku a řekni mi, co bys chtěl?

Mrkvička: Pivo.

Šíra: Já nemyslím teď, ale za ty prachy.

Mrkvička: Dyť já taky.

Šíra: Ty bys chtěl všechny svoje úspory utratit za pivo?

Mrkvička: Rád.

Šíra: Hele, tak to ale fakt nepotřebuješ radit.

Mrkvička: No, já myslel, že mi řekneš, že je to dobrej nápad.

Šíra: Ale to zas jó. A nejlepší by bylo, kdybychom ty prachy utratili teď hned, než bude pozdě.

Mrkvička: Já teď nemůžu, za chvíli přijde stará.

Šíra: Hm. To moje je v nemocnici s páteří.

Mrkvička: Proč to říkáš?

Šíra: Co?

Mrkvička: No, že je v nemocnici s páteří. Ona už byla někdy v nemocnici bez páteře?

Šíra: Ale, ne. To se tak říká. Ona má potíže s páteří.

Mrkvička: Aha. To já mám potíže s penězmama.

Šíra: No hele a nechceš konečně navštívit autoviště?

Mrkvička: Co to je, autoviště?

Šíra: To je jako parkoviště, nebo vrakoviště. Prostě místo, kde prodávají auta.

Mrkvička: To já bych radši veteránoviště.

Šíra: A kolik vlastně máš?

Mrkvička: Asi půl hodiny.

Šíra: Já nemyslím času, ale vinder.

Mrkvička: Dost na to, aby se stará rozčílila.

Šíra: Takže jdem na pivo?

Mrkvička: Jdem. A cestou mi povíš, proč nejsi dneska v práci.

Šíra: Já dneska nemohl jít na směnu, protože jsem měl nutkavé nutkání, že musím pomoct kamarádovi. Ale, proč jsi ty, dneska zavřel obchod?

Mrkvička: Nechtělo se mi dělat.

Šíra: Počkej, nechtělo. Máš přece stálé zákazníky. Jak jsi jim to vysvětlil?

Mrkvička: Co bych vysvětloval? Napsal jsem na dveře ceduli a je to.

Šíra: Tys napsal na dveře, a je to?

Mrkvička: Né. Napsal jsem ceduli. Tečka. A je to.

Šíra: A co je na tý ceduli napsáno?

Mrkvička: Že mám pro bohatost zavřeno. Až přijdu do práce, budou mi všichni závidět.

Šíra: No, tak to se netěš, až přijdeš do práce, budou tě všichni nenávidět.

Mrkvička: Tak já to jdu přepsat. Pro nemoc zavřeno.

Šíra: To jde. Nejen, že tě budou litovat, ale budou ti to i přát. A už pojď, musíme ty úspory efektivně proměnit na tekutinu.

☆ Nehodnoceno ☆
Emoce?
avatar

0