Scénář

Mrkvička a Šíra píšou Ježíškovi

Toto dílo je (2/9) součást sbírky: 
Mrkvička a Šíra
  

Mrkvička a Šíra píšou Ježíškovi

 

Šíra: Podívej, tady je ta reklama na tu novou hru. Já ji už hrál. Je bezvadná. Sbíráš třešně a jíš je. A do košíku se ti ukládají stopičky s peckama. A když máš víc stopiček, pustí tě to dál.

Mrkvička: Sto piček? A nechtěl bys jich dvě stě?

Šíra: Chce to po nás heslo. Napíšu Lomkaš.

Mrkvička: Co to je? Lomkaš.

Šíra: Naše jména. Lojza Mrkvička a Karel Šíra.

Mrkvička: To zapomeneme, lepší by bylo něco těžšího, co nezapomeneme. Třeba stála lama mezi kostelama.

Šíra: Mezi kostely.

Mrkvička: Ale to by se nerýmovalo.

Šíra: Koukni, už mám stránky na nebe. Napíšeme Ježíškovi.

Mrkvička: Tý brďo, ty si dobrej.

Šíra: Co bys chtěl od Ježíška?

Mrkvička: Pivo.

Šíra: Neblbni, to si přece můžeš koupit sám.

Mrkvička: Nemůžu, kasu u nás drží stará.

Šíra: Aha, to máš blbý. Tak já píšu. Pivo. Kolik?

Mrkvička: Na co?

Šíra: Co? Na co?

Mrkvička: Co? Co na co? Říkal si kolík.

Šíra: Né kolík, ale kolik. Kolik piv.

Mrkvička: Aspoň pět.

Šíra: Tak. Pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo.

Mrkvička: Co blbneš? Proč to píšeš šestkrát?

Šíra: Já chci taky jedno.

Mrkvička: Tak napiš pět a jedno pivo, ne?

Šíra: To víš, že jo. A pod stromečkem budu mít pětku a ty jedno pivo.

Mrkvička: To je fakt. Za jak dlouho bude vlastně Vánoce?

Šíra: Snad budou.

Mrkvička: To doufám. A za jak dlouho bude?

Šíra: Budou! Vánoce jsou pomnožné.

Mrkvička: To je jasný, protože se množíme se starou už jen na Vánoce.

Šíra: Hele, teď to na mě mrklo.

Mrkvička: Můžu ti pomohnout?

Šíra: Říká se pomoci.

Mrkvička: Kdo se zříká pomoci?

Šíra: Ale, nic sem neřekl.

Mrkvička: Ještě to neodesílej.

Šíra: Pozdě, už jsem to odeslal. Cos ještě chtěl?

Mrkvička: Mohl si napsat o jedno pivo víc. Stará by si taky dala.

Šíra: Ty Lojzo, když už mluvíš o svý starý, prej zakázala vaší Anče, aby chodila s tím synem od ředitele banky. Je to pravda?

Mrkvička: No jasně, představ si, že on má hroznej manýr. Je vegetarián. No řeknu ti, že jsem s ní souhlasil. Kdybychom bydleli na vesnici, neřeknu, ale kde máme v paneláku skladovat seno k jídlu?

Šíra: Neříká se manýr, ale manýry. To on nic jinýho nejí?

Mrkvička: Nevím, ale možná má ještě nějakej manýry, o kterým nevíme. Prezervativně je to takhle lepší.

Šíra: Ty Lojzo, vrtá mi hlavou, jak se to stalo, že tě vychovávala ta česká chůva.

Mrkvička: To je jednoduchý. Naši se jeli podívat do Prahy na hrob tátova pradědečka a při obědě oba uhynuli.

Šíra: Zahynuli.

Mrkvička: Nezahnuli, uhynuli.

Šíra: Uhynuli, se používá, když mluvíš o zvířatech. Lidé hynou.

Mrkvička: No tak uhynuli. Vidíš.

Šíra: Jak zahynuli?

Mrkvička: Máma se zakuckala a táta, ve snaze jí pomohnout, jí mlátil do zad. Jeden starší pán se mámy chtěl zastat, protože myslel, že je to restaurační násilí a vzal tátu židlí. Máma se udusila a tátu už neprobrali.

Šíra: Co je to restaurační násilí?

Mrkvička: Normální násilí mezi manželama.

Šíra: Tomu se říká ale, domácí násilí.

Mrkvička: Jenže oni byli v restauraci.

Šíra: A co pradědeček? Jak to nesl?

Mrkvička: Pradědeček je už dávno v kapli.

Šíra: Ve který?

Mrkvička:kostele Panny Marie před TýnemStaroměstského náměstí.

Šíra: A jó. Jak se jmenoval?

Mrkvička: Tycho.

Šíra: Co je? Já nic neslyším.

Mrkvička: Tycho de Brahe.

Šíra: Aha. To máš asi plnej vínek, co?

Mrkvička: Cože mám?

Šíra: Vínek.

Mrkvička: Co to je?

Šíra: Nevím, ale říkali to v rádiu, že někdo od předků dostal do vínku dary.

Mrkvička: Jo, tak, tak to já dostal jen to jméno.

Šíra: A proč se tedy nejmenuješ Lojza de Brahe?

Mrkvička: Za to může Mrkvičková.

Šíra: A to je zase kdo?

Mrkvička: No ta moje vychůva.

Šíra: Aha. Hele, až budou Vánoce, přinesu ti to pivo. Ahoj. Já už musím.

Mrkvička: Druhé dveře vlevo.

Šíra: Co je tam?

Mrkvička: Záchod, říkal jsi, že už musíš.

Šíra: Musím, ale domů.

Mrkvička: Tak se měj. A dík za pomoc. Jo a až dorazí to pivo, dej vědět. Nemusíme čekat na Vánoci.

Šíra: Vánoce vole.Čus.

☆ Nehodnoceno ☆
Emoce?
avatar

0