Poezie

Mému….

Autor: Ardeola

 

Víte , já v mysli svojí hovor s Vámi vedu,
zkuste mi prosím odpustit,
že city tolik roků v mém srdci spíce
derou se na povrch, aby duše má nalezla klid.

Stal jste se součástí mého bytí,
neznám Vás- znám – už je to tolik let.
Střípky vzpomínek se stále třpytí,
já chtěla Vás poznat tenkrát stejně jako teď.

Neříkám nahlas Vaše jméno
a z Vašich úst neslýchám říkat své.
Chci? Ne nechci zapomenout
ty chvíle jsou stále kouzelné.

Svou ruku cítím stále va Vaší dlani
každý Váš pohled se mi do paměti vryl,
já chtěla tančit až do svítání,
život nás však ten večer rozdělil.

Ústa se smějí, duše má však pláče,
pro něco co mělo se snad kdysi stát?
Mysl má i po těch letech stále dokola se táže,
„proč míjím Vás“
proč nejste aspoň přítel můj a kamarád.

Ráda Vás potkám
Váš pohled svým Vám splatím.
Toužím pohladit Vás a obejmout.
Dřív než v chodbách času samu sebe ztratím,
dřív než v nenávratno odnese nás času proud.

Je toho tolik co chtěla bych Vám říci,
nač mluvit když není kdo by poslouchal.
Lhostejnost Vaši těžce snáším,
toužím,aby jste mě miloval.

0
☆ Nehodnoceno ☆
Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Tvůj názor nás zajímá, přidej prosím komentář.x
()
x
0