Poezie

Manie

Autor: Motýlek

 

Manie

 

Špendlík jsem si na krk vetkla

nechystám se k branám pekla

připadám si jako knedla

hořké mandle už jsem jedla.

 

Připíchnutá na špendlíku

našmátrám já někdy kliku

popostoupit do pokoje

vyndat nohy z toho hnoje?

 

Boty otřít, vstoupit dovnitř

jen se urvat od kolíku

předpokoje vlastních zlostí

problémů a mrzutostí.

 

Pustit koně na pastviny

vymotat se z pavučiny

strachů, děsů, čertoviny

pochybností vlastní viny.

 

Neděsit  se co je ve tmě

nezkoumat jen co je ve mně.

Okolí to vnímá kladně,

že bych už nebyla na dně?

 

Neřeším už jenom sebe

nad hlavou se klene  nebe

na něm hvězdy, jež se třpytí

vnímám  to co jiní cítí.

 

Krásy světa – motýl  létá

pták si zpívá, oslík zívá

kytka kvete, louka voní

děťátko si běhá po ní

 

čmelák bzučí,  balón vzlétá

v úspěchu jen není meta

nejsem přeci pupek světa

ať si byznys jiným vzkvétá.

 

Jen ať tohle trvá věčně

nejsou třeba zbraně sečné

Duši svou už nemučím

od dětí se naučím

 

sedět líně na mýtině

s radostí se hrabat v hlíně

vidět perlu v kapce rosy

slyšet ráno zpívat kosy.

 

Své anděly poprosím

ať už skuhrat nemusím

chci žít drobné  radosti

čerpat  z lidské moudrosti.   

 

 

0
☆ Nehodnoceno ☆
Upozornění
Odebírat upozornění na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Tvůj názor nás zajímá, přidej prosím komentář.x
()
x
0