Poezie

Lucifere

Lucifere, jsme bratři,

neboť jsem upadl do temnoty.

V temnotě dlím a pracuji,

stejně jako ty.

Ve stejné dílně

ve tvé společnosti nocuji.

Jako sokoli kterým zakázali letět,

Není pro nás jinde místo,

než v továrně na chaos.

 

Společně žijem

a pracujem taky společně.

Vyrobíme tuny prachu.

Koveme jednotlivá smítka neúnavně,

hrdě a odhodlaně.

Bez radosti, bez strachu.

Bez respektu ze zániku.

 

A svaly, ty by mohli vařit krev.

Kdyby jen nějaká zbyla.

Šlachy žhnou a praskají,

v temnotě se ztratí a zase se švihem vrátí,

přesně jako biče boží Satanovi.

Ten se mstí za tebe, v mém srdci,

který ses tam ukryl,

před tím ďáblem v mojí duši,

který kove hřeby z nihilu,

a už si libuje v představě sladké

že zatluče je do mé rakve.

 

Po práci popíjíme víno

a posloucháme ptáky.

Víno je hořké jako jed

a noční ptáci věští tvůj i můj zánik.

 

A tak pozorujeme noční nebe,

které nás blouzní,

vyvržence z nebe i z pekla,

znamením možná falešným.

A já se jen zasměji,

že když padala hvězda

a na chvíli přinesla naději.

Nevedla nás snad k ráji?

Spíš jen k další Rýnské tragédii.

 

 

0
4.22/5 (3)
0