Poezie

#krysy

Autor: HashtagPoet

zíral jsem na

krysy

pohupujicí se na kapotách

příměstských aut do rytmu

hymny velkoměsta

snažil jsem se napodobit

Ten

šílenstvím protkaný sten

stesk po bublinách,které stoupají

z kanálů

a ty pak jako lampiony

září

a já vidím tmu i bez svíčky,

když zíram na krysy

z očí mi odkapává děs

a rudě žhnoucí oblaka

ráno

vysílají zprávu

o červeném víně,

co pohřbili jsme z balkónu

napospas krysám tančících

mezi posledními zbytky kyslíku

z odpadních vod – světa umělců

 

pozoroval jsem krysy

asi příliš dlouho

teď propadám se potrubím

v pekle hledám stín

a obklopují mě přízračné postavy,

se známkami alkoholismu

s dávkou nihilismu

a buddhismu pod kůží

prošlapané boty, díry na plátně paměti

otevřená mysl

z nočních toulek vybavuji si jen

čísla, světla, oči (vzdálenosti)

z ulice se na nás výsměšně

pitvoří prázdné parkovací místo,

to aby nám měsíc připomněl, že pohonné hmoty

jsme vypili k snídani a proto teď

nesmíme kouřit

 

Provokujeme plátno

nejšílenějšimi kombinacemi barev

slova přecházejí v tahy, protože

neznáme správně slabiky

a nemůžeme najít klíče od bytu

– cely

našich těl a města

Do barvy odkapávající z kanalizace

vypouštíme kouř posledních cigaret

a doufáme, že krysy jsou

opravdu jen venku

(Ikdyz ohlodáváme poslední zbytky chleba)

☆ Nehodnoceno ☆
Emoce?
avatar

0