Poezie

Kopretiny

Kopretiny
Autor: Motýlek
Toto dílo je (18/35) součást sbírky: 
Ostrovy
  

Já necítím teď žádnou vinu,

když pěju ódu na kopretinu.

Prostě a mile louky zdobí

děvčatům nápovědu dává

když drží proti nebi stonek,

plátek za plátkem odpadává,

rty sladce šeptají:

„Má – nemá – MÁ mĚ RÁD!“.

Hned zasmějí se, vyskočí

do rybníka se běží vykoupat.

Ach léto – prázdniny –

a louky plné kopretin

v mém mládí plné bývaly.

Ty pestré louky v letním vánku

vlnily se, voněly medem,

motýlů hejna lákaly.

Sluníčko hřálo, den se smál

a ptáci krásně zpívali.

Kde jsou ti ptáci – odletěli

a s nimi pestří motýli

občas jim ve vzpomínkách dovolím

aby se zase vrátili.    

+2
☆ Nehodnoceno ☆



Předchozí / následující díl:<< 17. Duše    ●    19. Nespavá >>
Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0