Reportáž

Kamínkáři

Dopis malíři

(Kamínkáři)

Nedávno jsem šel parkem. Zhruba uprostřed jsem zahlédl pod jedním stromem cosi barevného. Můj první dojem byl, že se jedná o alobalové víko od jogurtu. Docela mě to rozladilo. Jenže jak jsem se blížil, nabýval detail jasnějších rysů. Obal to nebyl. Tak jsem přistoupil blíž a až když jsem se sehnul, a sebral ten malý kousek něčeho, bylo mé rozladění tatam. Držel jsem v ruce malý kamínek, na který někdo namaloval krásného motýla. Těžko jej ztratil. Nejspíš ten kdosi položil kamínek ke kořenu stromu a chtěl tím nálezci udělat radost. Povedlo se. Má radost se rovnala pocitu, který má nálezce pokladu. Sice to je jen malý kamínek s motýlem, ale svou úlohu splnil dokonale. Děkuji tímto malíři za kousek štěstí, který mi věnoval. Jestliže se malíř po přečtení mého dopisu ozve, že kamínek vytratil, nebudu smutný a rád mu jej vrátím, i když má v mém sekretáři čestné místo. Svou úlohu totiž již vykonal a tak bych radost udělal i já někomu jinému. Děkuji malíři. Josef Ilko

 

Toto jsem napsal a šel jsem kamínek vyfotit. Až když jsem ho otočil, zjistil jsem, že je tam nápis fb kamínky 36301. Díky tomu jsem objevil na fejsbuku skupinu „kamínky“. Malují oblázky a dávají je na jakákoli místa v okolí. Takže hledám tímto kamínkáře, neboli majitele motýlka.

 

Později mi bylo doporučeno, abych nehledal majitele, namaloval jiný a udělal tím radost neznámému nálezci. Jenže, kdybych já namaloval kamínek, bylo by to opravdu jako víko od jogurtu.

3+
☆ Nehodnoceno ☆
0