Poezie

Jitřenka

Autor: VGd

Měla vlasy jako zralé pole
a úžasně dokonalou tvář.
Člověk, když ji někdy spatřil,
odříkal by otčenáš.
Vždyť tolik nádhery a krásy,
to chce svatozář.
Co se to teď vlastně stalo,
vždyť potkal jsem tě ráno,
oči zarudlé a v nich jenom pláč.
Kdo ti bolest způsobil?
Kdo ti takto ublížil?
Na to se mě marně ptáš.
Ne, nejsem kouzelník,
za to hlavně tobě dík.
Já jsem jenom obyčejný lhář,
co nemá svatozář.
Lidi jsou zlí, lepší jsou psi,
tak na co otčenáš.
Máš prázdné ruce,
prázdné srdce,
sklenky jsou již vypitý
a krásné jitřenky zabitý.

☆ Nehodnoceno ☆
Emoce?
avatar

0