Scénář

Je to tak lepší

Je to tak lepší

Divadelní hra

Osoby: 6 

otec – Vilém

manželka – Evelína

syn – Jan

dcera – Marie (Má potíže, s řazením slov, ve větě.)

přítelkyně – Eva

strážník, strašidlo, pošťák

 

(Na scéně je šest krejčovských panen, které jsou ozdobeny různými díly oblečení – 1. Ručník-Vilém, 2. šála-Jan, 3. klobouk-Evelína, 4. náhrdelník-Marie, 5. brýle-Eva, 6. deka nebo prostěradlo pro strašidlo, policejní uniforma a poštovní čepice. Každá představuje jednu postavu ze hry. Který herec, či herečka si ozdoby z jedné panny oblékne, ten může tuto postavu hrát.)

Dějství prvé

 

(Vilém sedí na židli, dlaněmi si podpírá hlavu. Evelína balí kufr a odchází.)

Evelína: „Pro zbytek věcí si přijdu později. Sbohem.“

Vilém: „Čím dřív, tím líp. Sbohem.“ (Když Evelína odejde, Vilém zpívá.)

 

Asi se rozkládám

 

Včeras vedla divný řeči, mozek v jedný těžký křeči,

bez toho mi vážně bude líp.

Neříkej mi, že jsem blázen, nechci vůz a nechci bazén,

stejně by mi auto někdo štíp.

 

Každej den se chystáš, že už skončíš s líčením.

Zatím čekám, jenom čekám.

Ten kdo koupí, neprohloupí. Asi se ožením a tek čekám.

Pořád dál.

 

Rozkládám se asi jistě. Co mi řekneš zase příště?

Můj rozklad je čistě duševní.

Řeči s vůní mandragory. Cítím tvoje hloupý story,

Nálada je víc jak pohřební.

 

Každej den se chystáš, že už skončíš s líčením.

Zatím čekám, jenom čekám.

Ten kdo koupí, neprohloupí. Asi se ožením a tek čekám.

Pořád dál.

 

Probudím se na úsvitě, ve tvým domě a ve tvým bytě,

oholen, jak trávník hřbitovní.

Tvoje řeči způsobily, že jsem jako běžec v cíli.

Nejsem první a nejsem poslední.

 

(Přichází Marie a Jan. Berou si rekvizity ze svých panen.)

Marie: „Tati, kde máma je?“

Vilém: „Odešla od nás.“

Marie: „Cože? Kam? Proč?“

Vilém: „To se tak někdy stává.“

Jan: „A co bude k večeři?“

Marie: „Máma nás odešla od a ty se ptáš, co k večeři bude?“

Jan: „Jíst se musí.“

Marie: „Tak něco uvař. Je vidět, že nevadí ti, že máma není tu, ale že vadí ti, že není tu.“

(Někdo zazvoní. Vilém jde otevřít. Vchází strážník. Bere si z panny svou rekvizitu.)

Strážník: „Omlouvám se, ale vaše paní měla vážnou, dopravní nehodu. Bohužel ji nepřežila.“

(Marie sundává z krejčovské panny své matky klobouk a dává místo něho černý šátek. Světla zhasnou. Když se rozsvítí, Vilém leží na pohovce. Je na scéně sám.)

 

Vilém: „Nechápu, jak to všechno mohla stíhat? Jsem již delší dobu vdovcem a dům vypadá, jako po výbuchu. Snažím se! Bože ty vidíš, že se snažím! Proč není svět jednodušší! Na služebnou nemám a také by to nebyl nejlepší příklad pro děti. O náhradní matce nemohu zatím uvažovat. Smrt je příliš čerstvá.“

(Vchází Jan a bere si své rekvizity.)

Jan: Tati, půjdu ven, mohl bys mě založit?“

Vilém: „Včera jsem ti dával. To už ti nic nezbylo? Musíš se naučit šetřit, moje kapsa není bezedná.“(Dává mu bankovku.)

Jan: „Šetřit, šetřit! Jak mám šetřit, když je všechno tak drahé?“

Vilém: „To já vím, že je všechno drahé, o to máš větší důvod k zamyšlení. Já se taky musím rozhodovat, na co mám a na co ne. Když to takhle půjde dál, budu ti dávat kapesné pravidelně, aby sis uvědomil, že peníze nepadají z nebe. To je ta volná výchova, kterou vám matka dala.“

☆ Nehodnoceno ☆
Emoce?
avatar

0