Poezie

Jarní

Sluneční paprsky prozařují jarní les.
Autor: Motýlek
Toto dílo je (32/38) součást sbírky: 
Ostrovy
  

Jarní 

Když jarní tání říčky naplní

tráva je řídká mezi listím z podzimu,

budí se každý živý tvor

a nemyslí už na zimu.

 

Skřivánek áriemi nešetří,

v roklích i trochu sněhu zbývá,

když sněženky a bledule les rozjasní,

zima už jenom odeznívá.

 

Devětsil novou sílu rozdává

z plicníku loňský motýl nektar saje,

podléškám modř do fialova sluší

a ptačí band co hrdla stačí hraje.

 

Včely se po nektaru shání,

střídají jívy, podběl, petrklíče, křivatce,

na sasanky a orsej zaletí do lesíka,

krokusy, talovíny, ladoňky najdou v zahrádce.

 

Vše úlevně se probouzí, dýchá nadějí,

z kořenů stoupá stromům míza

brní je pupeny  – pár slunečných dnů postačí

bude je zdobit svěží zelená říza.

 

Jaro je tady – zima nerada se vzdává,

ptáci ho nesou na křídlech z jižních krajů,

vybubnoval to datel, strakapoud

nastává čas vzkříšení – jeden z největších tajů.

 

 

 

V Litomyšli dne 27. března 2021   Irena Švecová

☆ Nehodnoceno ☆



Předchozí / následující díl:<< 31. Petrklíč    ●    33. Podběl >>

O autorovi

Motýlek

Vidět malé krásy světa.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Číst nahlas
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení
0