Povídka

Jak jsem si kupovala sošku Panenky Marie

Chtěla bych vás upozornit, že jsem celý život byla ateistka. Vyrůstala jsem bez náboženství, bez znalosti Boha, Ježíše, Panny Marie, andělů i nanebevzatých Mistrů. Povšechně jsem znala Starý a Nový zákon, ale nikdy to pro mne nebylo důležité. Snažila jsem se žít poctivě, zachovávat slušnost, pořádek a pomáhat lidem, kteří to potřebovali. Stále mi ale v životě něco chybělo. Neustále jsem něco hledala. Až jsem se rozhodla, že pojedu na Andělský prožitkový seminář. Anděly jsem v té době již znala. Koupila jsem si několik andělských sad karet a často jsem si pomocí nich vykládala. Hledala jsem, co mi andělé poradí v různých životních situacích.
Na kurzu jsme se seznámili s andělskou hierarchií a s prací s anděly. Získala jsem i návod, jak si udělat malý domácí oltářík, který mi umožní spojení s anděly a vesmírem.Vše potřebné jsem měla. Chyběla mi jen soška Panenky Marie. Mohla jsem tam dát sice cokoliv jiného, ale já tam chtěla mít Panenku Marii. Proto jsem se vydala do města, abych si sošku zakoupila. Ve vitrínce obchodu jsem jednu uviděla. Vzala jsem ji do ruky a viděla cenu 500 Kč. Připadalo mi to moc, ale přesto jsem zavolala prodavačku. Vzala sošku a říká: „Pět set korun.“ Pomyslela jsem si, že za tak malou dvanácticentimetrovou sošku je to moc peněz. Poděkovala jsem a odešla. Cestou domů jsem se začala přesvědčovat, že si tu sošku přece nemohu koupit, protože jsem důchodkyně, která si musí promyslet, za co utratí každou korunu.
Ten den jsem šla ještě navštívit svoji kamarádku. Soška mi ale nedala spát. Při cestě domů jsem se rozhodla. Chci mít oltářík? Ano. Může být bez Panenky Marie? Ne. Tak si ji tedy zítra dojdu koupit. Jen jsem si to dořekla, cítila jsem kolem sebe vůni kadidla. Bylo mi to divné, kde se ta vůně vzala, vždyť náš kostel byl odtud hodně daleko. ,,Odkud ta vůně jde?“,pomyslela jsem si. Ale na nic jsem nepřišla.
Druhý den jsem šla pro sošku. V ruce pětistovku. Prodavačka přinesla sošku a říká: „ Tři sta korun.“ Honem jsem se podívala ze spodu na cenu. Skutečně. Stálo tam 300 Kč. Jak je to možné? Včera tam byla pětistovka. Viděla jsem to na vlastní oči. Honem jsem v duchu požádala Pannu Marii, aby mě nějakým způsobem dala najevo, že je to skutečně ta původní soška, kterou jsem si zde včera prohlížela. A ihned v duchu slyším: ,,Je to ona“. Pochopila jsem. Cena se změnila na takovou, kterou jsem mohla zaplatit.
To byl můj první skutečný zázrak, který jsem ve svém životě prožila. Když jsem doma vzala sošku do ruky, šla z ní tak silná energie, že únava, kterou jsem cítila, úplně zmizela. Od té doby děkuji Panence Marii za její pomoc.

☆ Nehodnoceno ☆
Emoce?

Přidejte svůj komentář:

avatar

0