Scénář

Inspektor Bych 2.

Inspektor Bych 2.

Scénář k povídkovému krimi filmu

Pánem jsem tu já

 

(Tma, zazvoní telefon, ozve se šmátrání, rozsvěcí se lampička, Ložnice, Jan a Jitka leží v posteli, Jan vstává a bere telefon.)

Jan: „Ano, ano, moment, to je pro tebe.“

(Dává sluchátko na stolek a jde si lehnout. Jitka vstává a bere telefon. Chvíli mluví, pak pokládá sluchátko na stolek.)

Jitka: „To je pro tebe. Tři mrtví v parku.“ (Jan vstává a znovu bere telefon.)

Jan: „Ano. Ano. Hned jsme tam.“ (Pokládá telefon.) „Proč nedělám ve fabrice?“ (Oba se oblékají.)

 

(Léto park, policejní vozy blikají, zábrany ke vstupu do parku. Jan s Jitkou přijíždí, vítá je policista.)

Policista III: „Dobré ráno.“

Jan: „Jak komu. Těm třem asi moc ne.“

Policista III: „Všichni tři zabiti nožem. Žena tady a dva kluci na druhé straně parku. Ta žena má v sobě několik bodných ran. Jeden kluk má díru v břiše a druhý v zádech.“

Jitka: „Víte, kdo to je?“

Policista III: „Jo. Ti dva kluci měli doklady u sebe. Jsou to místní gauneři. Sedmnáct a devatenáct let. A ta ženská se jmenovala Zimmerová. Doktor říká, že se to stalo mezi desátou a jedenáctou.“

 

(Ráno, výtah, Jan přemýšlí.)

Jan: „Čím jsem starší, tím mi to otvírání výtahu míň vadí.“

(Výtah se otvírá.)

 

(Kancelář inspektorů. Jarda, Čenda a Karel pracují. Jan vstupuje s květinami.)

Jarda: „Á pozdě bycha honit.“

Čenda: „Hele koukej, Honza se bude ženit.“

Jan: „Vy asi nevíte, že má Vaše šéfová narozeniny, co?“

Karel: „Raz dva tři.“ (Na povel všichni vytáhnou dárky a sborově udělají: Í Á. Začnou se smát a odcházejí z kanceláře.)

 

(Kancelář šéfové, na stole květiny a víno. Všichni se vesele baví. Jan zvedne obě ruce, snaží se zklidnit zábavu.)

Jan: „Prosím klid! Nechával jsem si to na dnešek, tak mi dovolte, abych vám oznámil, že jsem byl před týdnem místním soudem prohlášen za opětovně, za pána rozvodného. Tedy chci říct svobodně rozvedeného. Tedy svobodného.“ (Všichni volají hurá.)

Jarda: „No to snad ne, to si jako myslíš, že od teď už budeš chodit do práce včas?“

(Jan vezme Jitku stranou, ostatní se baví.)

Jan: „Chtěl bych využít dnešního slavnostního dne, abych tě požádal o ruku.“

Jitka: „Tak žádej.“

Jan: „Vezmeš si mě?“

Jitka: „Ale mám podmínku. Tady šéfuju já.“ (Oba se políbí.)

Jan: „A doma já.“

 

(Byt v rodinném domku, bohatě vybaven. Jan sedí v křesle, Zimmer v domácím úboru.)

Jan: „Tak vy pane Zimmer, říkáte, že jste byl celý večer v restauraci u kačenky.“

Zimmer: „Jo a pak nás vezl taxík na hotel.“

Jan: „Koho, nás?“

Zimmer: „Mě a ještě jednu paničku.“

Jan: „To bude zřejmě zaměstnankyně restaurace.“

Zimmer: „Normální děvka. S ní jsem zůstal až do rána.“

Jan: „To se u Vás stávalo často?“

Zimmer: „Hádali jsme se denně. Už jsme spolu ani nežili.“

Jan: „Tak to budete muset jít s námi. Než si ověříme Vaše alibi, zůstanete u nás.“

 

(Nádraží, stanoviště taxislužby. Jan mluví s jedním z řidičů, není slyšet o čem, ale muž kývá, že ano a pak zas že ne. Potom Jan odchází. Když je asi deset metrů daleko, taxíkář si na něco vzpomene a chce Jana zavolat. Potom ovšem mávne rukou a nasedá do vozu.)

☆ Nehodnoceno ☆
Emoce?
avatar

0