Poezie

#hvězdné_střepy

Autor: HashtagPoet

Stejně jako prázdné lahvi

už nechybí tvé rty

tak lhostejně leží na zemi

kusy

zmuchlaného papíru

se vzkazem, ze kterého můžeš

ždímat

poslední

zbytky

dávno suchých očí,

jež kdysi

odrážely usinajicí hvězdy

na nebeských krásách

 

Hvězdy, které spadly

a my

místo abychom si něco přáli

bloudili jsme bosí

a smyslů zbavení

a opilí svým vlastním šílenstvím

po střepech,

co zůstaly nám v pokoji

jako připomínka

galaktické vzdálenosti

mezi hvězdami a svítáním

 

A tak jsem se přestal za noci

dívat na oblohu

místo úchvatnych sklíček vesmíru

těším se ze střepů

obyčejných sklenic,

načichlých vínem,

co hážu za temných nocí

z nejvyšších střech

do světa

zaplivanych chodníků

a prachem potažených zákoutí,

kam možná

naše hvězdy

spadly

 

Střepy jsou ale všude stejné

a nikomu jejich melodramata nechybí

už jen lesknou se steskem,

když je den

nekompromisně ozáří

Sluncem

☆ Nehodnoceno ☆
Emoce?
avatar

0