Poezie

#housle_z_kouře

Autor: HashtagPoet

do čtyř hospodských stěn, co oblepeny jsou tapetou z podtácků, co přilepili

štamgasti z řad vlivné opilosti

a přeplněných lidmi, kteří bez hodinek a peněz ztratili realitu

štamgasti z řádu svědků opilosti

nasycených namodralým dýmem, který bez ustání houstne

štangast zpozoroval ony starodávné housle

snad měl až příliš vína

snad měl ho příliš málo

ale na housle, jako by samo obecenstvo hrálo

však tony byly pouhými vibracemi, kosmickými vlnami

proto promlouvaly

pro všechny štamgasty, v podnapilosti líbezně hrály

do čtyř dob se nezavíraly

vždyť hrály na city

jeden by brečel

(a nejeden také brečel, že došly mu prachy, že dívka mu zmizela, že na záchodech došly ty voňavý mejdlíčka…)

proto v nekonečném orchestru, plnícím tuhle putyku

vyhrávaly struny pocitů

neutuchající koncert bez potlesku zněl

tu zaslechl jsem

lehký sten

tu smích, až by jeden brečel

a pak bylo zakouřené ticho, který dalo by se krájet nožem

v tónině bez žánru a dirigenta, stoupá k nebi

další cigareta

a pak klesá moje ruka

na vedlejší stehna

do čtyřech stěn, co někdo by nazval žalářem

navrácím se vždy

a odcházím s ránem

do čtyř spím a pak

myslím na ty

životně důležité housle z dýmu a emocí

a jsem šťastný

kouřové housle, poťouchle a laškovně

pohrávají si s city,

potom s úklonou a neutuchajícím potleskem končí v plamenech

krematorium pouze pro zvané

☆ Nehodnoceno ☆
Emoce?
avatar

0