Poezie v próze

Druhý břeh

Druhý břeh  

Přeskoč tu lávku, neboj se.

Rozmýšlíš se.

Stačí jen rozběhnout se a skočit.

Chvilku poletíš a pak dopadneš na zem stejnou, jako je ta, od které ses odrazil. Tak přeskoč!

Ta zem na druhé straně je stejně pevná. Bojíš se jen dopadu.

Tak Skoč!

Drží ti nohy.

Plazí se, abys neskočil, a ty neskočíš.

Zatím.

Jednou stejně přeskočíš. Víš to.

Jednou, ale kdy?

Už bys přeskočil dávno, kdyby nebylo těch okolo.

Jsi jim vděčný, že můžeš být s nimi, ale pořád toužíš po tom skoku na druhý břeh.

Tak skoč!

Upíjí se do němoty.

Upíjíš se s nimi.

Čím víc patříš k nim, tím víc toužíš po tom skoku.

Skoč!

Skočím.

 

0
☆ Nehodnoceno ☆
Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0