Nezařazené

Dopis dceři

Autor: OF Kitsune

Ahoj Terezko,

právě sedím v mé pracovně a koukám se z okna na barevné listí, jež tančí ve větru jako baletky, či jako víly na paloučku. Kdybys tak mohla vidět jaká je to nádhera, skoro jako kouzlo z úplně odlišného světa. Ale ty ho uvidíš až příští podzim a já doufám, že tvůj podzim bude rok od roku kouzelnější a tajuplnější, než je teď ten můj. I když tento podzim pro mne určitě bude tím nejkrásnějším, jaký jsem kdy zažil. A víš proč? Protože ty se do mého nejmilejšího ročního období zítra narodíš. Ano už je to tak. Zítra se stanu otcem. Věřila bys tomu? Určitě ano, protože si právě tento dopis čteš. Určitě se právě usmíváš a říkáš si, jak jsem vůbec mohl tento text napsat. Mohlo by ti být tak sedmnáct nebo osmnáct let. Je neuvěřitelné, že tohle píšu den před tvým narozením. Vlastně si právě teď ani nedokážu představit, že bys jednou mohla vyrůst, dospět a mít vlastní děti. Ta doba se mi zdá tak strašně v nedohlednu, že to zkrátka a dobře není možné. Ale jak mě již můj bratr ujistil, ta doba přijde dřív než se naději a já si pak budu říkat: „Jak to jenom mohlo tak rychle uběhnout?“

Ale abych nepřeskakoval do mých představ o tvé budoucnosti. Maminka se na tebe už strašně moc těší. Dokonce už ti nakoupila růžové dupačky, šatičky a botičky. Říkal jsem jí, ať to s tou růžovou tolik nepřehání, protože si k ní časem vytvoříš odpor, ale jen nad mými slovy mávla rukou. Ostatně jako vždy. Toto gesto využívá pouze na mé připomínky vůči jejím nápadům. Je zábavné sledovat její reakce, když se nakonec ukáže, že já mám pravdu a ona ne. Nikdy nepřizná, že se zmýlila. Právě její vzpurnost a výbušnost je to, co na ní tak miluji. Obávám se, že budeš celá po ní a já tak budu mít doma místo jedné časované bomby dvě. Ale myslím, že je to nějak přežiju, protože je to malá cena za to, co jsem si vždycky přál. Dceru. Dceru, která mě bude vždy ohromovat a na kterou budu moci být pyšný. Dceru, která rozjasní šedivé dny a vdechne podzimu zcela nové kouzlo. Dceru, kterou budu milovat nade vše. Dceru, jež možná pochytí moje zvyky, jako je na příklad mazání másla na chleba vidličkou. Ano, uznávám, že je to zvláštní zvyk a tvoje maminka mi ho stále vyčítá, ale já to dělám automaticky. Prostě se toho nezbavím. Jednou ti vysvětlím svůj důvod k tomuto počínání a ty na mě budeš nevěřícně hledět jako tvoje maminka.

K tomu, jak si tě vlastně představuju do budoucna. Nemám žádnou určitou představu a ani ji mít nechci. Nechci, aby ses řídila mými vizemi tvé budoucnosti ohledně zaměstnání, koníčcích, atd. Přeji si spíše to, co každý rodič. Abys byla šťastná a překonala zlé časy, které tě určitě čekají. Nikdo se překážkám nevyhne, ale otázkou je, jestli je překoná nebo se jimi nechá zlomit či zastrašit. Jistě, každý má své životní strasti, které se od sebe různě liší. Já si přeji, abys ty své překonala a neutíkala před nimi, protože si tě časem najdou.

Tak, to je asi vše co jsem ti chtěl říct. Vlastně netuším, co mě k napsání tohoto dopisu vedlo. Možná ta atmosféra kolem porodu. Možná ten podzim za okny. Svou lásku k podzimu ti určitě vysvětlím, stejně jako spoustu dalších nepochopitelných věcí týkajících se mé osoby. Možná jim porozumíš a možná taky ne a budeš nad nimi jen nevěřícně kroutit hlavou jako tvoje maminka. Pořád nechápu, jak mohla takovému podivínovi, jako jsem já, říct své „ANO“. Ale jsem za to rád a miluji ji celým svým srdcem, stejně jako budu milovat i tebe.

                                                                                                                                                                                                      S láskou Táta

4.33/5 (1)
Emoce?
1
avatar
1 Počet vláken
0 Počet odpovědí
0 Sledující
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Nejžhavější vlákno
1 Počet komentujících
Poslední komentující
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Člen

Velmi hezky napsáno, svým způsobem dokázal text pohladit a zahřát na duši zvláštním osobitým kouzlem. S největší pravděpodobností se ještě ozvu ohledně pozvání na jeden festival. 😉

0