Poezie

Deník mrtvého klauna

Smutní lidé pláčou
smutná je flóra i fauna
s úsměvem jim předčítám
deník smutného klauna

Život plyne jako voda
věčná škoda pít jen žal
klaun dost pil, teď neví co dál
duší zmíral, smíchem lhal

Smál se každý, kdo ho viděl
poskakovat po manéži
s obličejem od líčidel
rozdával všem radost, smích
mimo manéž žil jen stěží
za beznaděj svou se styděl
drahocenný čas mu běží
bolest mírní čistý líh

Klaun svůj život nenávidí
chvíle víceméně teskné
postrádaje smysl bytí
zvolna rozpadá se v prach
pokaždé když potlesk sklidí
myšlenka mu hlavou bleskne
ukončit své marné žití

Místo klauna sebevrah

Po celý život snad nevydal hlasu
klaun, který žil coby zajatec času
poklidným hlasem pronesl jen

„Vidíte ve mně svůj sen“

Smutní lidé pláčou
smutná je flóra i fauna
četli smutný osud
z deníku mrtvého klauna

☆ Nehodnoceno ☆
Emoce?
1
avatar

0