Poezie

Čekání na světlo

Autor: VGd

Mám rád teplo a světlo,
žiji v zimě a děsivém šeru.
Mé štěstí jen něco smetlo,
od tmy tento trumf beru.

Na konci života se v tunelu
světlo rozsvítí,
konečně mé oči něco objeví.
Takto skončit nechtěl jsem,
měl jsem svůj vlastní sen.

Teď rozbité brýle mám,
jak potkan s pastí na krku.
Co já s tím vlastně udělám,
nestačí žalostná vlna výkřiku.

Chci zase prohlédnout a vidět,
nikdo mi nemusí nic závidět.
Jsem jak slepec, co žije v noře,
světlo přineslo by radosti moře.

0
☆ Nehodnoceno ☆
Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Tvůj názor nás zajímá, přidej prosím komentář.x
()
x
0