Poezie

čas od času… leden 2019 (best of)

hanebný konec hnusného snu.

– bojím se že už neusnu.

nebo jsem usnul? nebo bdím?

– mám strach i že se probudím!

 

– sen

 

 

 

psal jsem si básničku

o nebi. o hvězdách.

na tvoji zadničku

a na tvých kalhotkách.

a na prs napsal ti

verše nesmírné.

jen ne na srdce tvé

– jen tam kam nesmím ne.

 

– básnička

 

 

 

jsou horší věci než je smrt –

třeba si objednat zas další pivo

a čekat že stane se víc než prd

– čekat že po smrti nastane život.

 

– čekání

 

 

 

chybí mi chůze tvá a tvoje tělo

– ty jeho nohy a stydká pokožka.

chybí mi pohyby s nimiž odcházelo

– zbyla tu na zemi jenom tvá ponožka…

 

– ponožka

 

 

 

výkřiky do tmy a

výkřiky do světla

– bylas snad opilá

když jsi se vysvlékla?

 

teď hledím do světla

ty civíš do tmy.

hlavu sis popletla

– ještě si lokni!

 

– opilá

 

 

 

v práci jsem dneska byl do jedný do rána

– není to zrovna moc dojemná otrava.

a v době poslední nic není dojemný –

vždyť zítra v práci zas budu až do jedný.

 

– otrava

 

 

 

vždy jsem chtěl sdílet

s těmi co pochopí.

vždy jsem chtěl sdílet

napříč časem.

– možná že báseň

již uchopíš

ti zazní v srdci

jak vlastním hlasem…

 

– o umění

 

 

 

sžírá mě jak tě miluju

a pálím zašlé foto.

pálím ho a lituju

– pálím ho právě proto!

 

– memento

 

 

 

nahá na mě skáče.

směje se. a pláče.

zrychlí. křičí „i‘m so close!“

– jen aby mi nevyklouz!

 

nevyklouz mi – ona byla!

v krásných křečích. přesto bílá

jak s úsměvem si skrývá pláč

– „i love you!“ – no nemáš zač.

 

– cizinka

 

 

 

sledujte nejnovější tvorbu na instagramu @casodcasu
www.instagram.com/casodcasu

5/5 (1)
Emoce?
avatar

0