Pohádka

Beránkův rozum

  1. Jak si získal beránek pověst

 

Jednou šel beránek po polní cestě, když tu objevil malou knížku,

zapadlou mezi listy lopuchu. Beránek jí vzal do kopýtek a četl:

„Rozum do kapsy.“ no jo, pomyslel si beránek, jak si tu knížku mám nechat, když není moje? Navíc ani nemám kapsy. Sedl si na louku, kam svítilo sluníčko a knížku otevřel. Hned na začátku ho upoutala jedna důležitá informace. Tato kniha je určena pro všechny, kteří chtějí vědět víc.

   „Ale to já jsem, tak si jí mohu nechat.“ řekl si beránek a začal se pást, protože mu už řádně vytrávilo. Chvíli nato letěla kolem straka. Beránka pozdravila a povídá:

„Nevíš náhodou beránku, kudy mám letět k vesnici? Říkala mi sojka, že je směrem na sever a prý je tam dnes pouť, tak bych si tam chtěla pořídit nějaký pěkný prstýnek.“

Beránek to nevěděl, ale tu si vzpomněl, že má ten „Rozum“ a nalistoval knihu na straně – Světové strany.

   „To máš strako jednoduché. Sever určíš, když se podíváš na které straně stromu je lišejník.“ poradil strace beránek a pásl se dál.

Straka poděkovala, obhlédla nejbližší strom, který ležel na zemi a letěla tím směrem, kde měl nejvíc lišejníku. Bohužel to bylo rovnou na jih. Naštěstí směrem na jih bylo město. Jenže pouť tam nebyla a tak straka létala a létala, až ji chytili ochránci zvířat, okroužkovali ji a zapsali do evidence. Straka pak letěla domů a rozhlásila po celém lese, že má beránek nový rozum a jak jí dobře poradil a každému na důkaz ukazovala svůj nový prstýnek. Tak si beránek nechtěně zajistil autoritu u celého lesa.

 

  1. Jak beránek trhal veverce zub

 

Když jednou beránek zašel na louku ke starému seníku a začal se pást, došel až k veliké lípě. Ve větvích poskakovala veverka, a když uviděla beránka, hned seskočila na zem. I k ní se donesly zprávy, že má beránek nový „Rozum“ a tak se hned do beránka pustila.

   „Ty beránku, prý všechno víš, ale teda já si myslím, že to není pravda. Nebo je to pravda?“ Beránek se zamyslel a povídá: „No já nevím, kolik toho vím, ale jestli chceš něco vědět, tak to můžeme vyzkoušet.“ Veverka se podrbala na hlavě a na zadečku a vtom jí něco napadlo.

   „No já bych potřebovala vědět, jak se trhají zuby. Onehdá jsem omylem místo oříšku chtěla rozlousknout kamínek a teď se mi viklá zub a překáží mi.“ stěžovala si veverka. Beránek nalistoval v knize trhání zubů a nahlas přečetl veverce, co tam stálo:

„V případě, že chcete vytrhnout zub a není přítomen lékař, lze to provésti za pomoci provázku a dveří. Jeden konec provázku přivážete na zub a druhý na kliku dveří. Pak dveře prudce zabouchnete a zub vyletí z úst ven.“      

   Když dočetl, povídá:

„Dveře bychom měli tady v seníku, ale nemáme provázek.“

   „To není problém,“ zasmála se veverka a skočila do seníku, kde byly uskladněny balíky sena svázané provázky. Za chvíli byla s jedním takovým u beránka. Beránek veverce přivázal provázek na viklající se zub a druhý konec navázal na kliku dveří. Potom zatáhl za dveře a ty se s rachotem zabouchly. Jenže zub byl stále na svém místě. Beránek si totiž neuvědomil, že se dveře zavírají směrem k nim. Veverka bědovala.

☆ Nehodnoceno ☆
Emoce?
1

0