Poezie

Až jednou zestárnu…

Autor: Jana

Až jednou zestárnu

chci žít na konci světa

v omšelé chaloupce

co chátrá celá léta

 

kde jizvy života se

blahodárně zhojí

s duší, co otiskem svým

totožná je s mojí…

 

Chci sbírat lesní pestrovůně

a lisovat je v herbáři svých vzpomínek

nechat se hladit bříšky prstů

rozesmátých rán

 

rozpustit v rovnováze lesomíru

všechna svá hoře, tíhu letokruhů

opájet sebe, tebe

jiskřivým zefýrem láskobraní

 

pod zbytnělými mračny

zurčivou sonátou zalita až po okraj

spánkem čistoduší

usnout a snít…

 

… nastalé svítání

pošimrá

dvě lžičky spící

na víčkách

na nose

slaní do rozevřených rtů

a uvnitř

spolu s probuzením

rozžehne

lampiony prostoštěstí

 

Jednou mě, doufám, bude šimrat na tváři

Jednou se moje nitro i tvým štěstím rozzáří.

 

  A potom společně

odnože zanechavše

…zprůhledníme…

 

  • 2.71/3
  • 7 hodnocení
7 hodnoceníX
ZaujaloPěkné!Úžasné!!
0%28.6%71.4%

Přidejte svůj komentář:

avatar
wpDiscuz