Poezie

Aralova smrt

Aralova smrt

 

Vytáčím číslo s velkou slzou v oku.

Prsty se třesou, ruka nechce stát.

Jak jen jí říct že do nebeských končin

mi navždy odešel, můj věrný kamarád.

Nechci ji opustit, vždyť mám ji rád, i více.

Miluji jí, však kamarád je blíž.

I když byl mladý, tak měl nemocné plíce,

srdce teď stojí a duše vzlétla výš.

Nechci ji urazit, vždyť mám ji rád, to věř mi.

Však Aral pro mě štěstí znamenal.

Teď když už prošel zavřenými dveřmi

a spatřil to co dříve nepoznal,

chci na něj myslet.

Zítra, včera, dnes.

Můj přítel mě opustil,

i když byl jenom pes.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

0