Poezie

#oceán_listopadů

Autor: HashtagPoet

Začal jsem žít,

když postavili mě ke kormidlu

a opustili loď

plachty potrhané

prázdné podpalubí

kořalky jen pár sudů

 

A já uzřel nekonečno

nejdřív mlhu v rámu dvou

Synchronizovaných obloh

a vlny mračen začaly šeptat

nebo byl to příval energie větru,

který napnul plachty

a nutil mou bárku do běhu

 

Dny, hodiny, roky,

nepřesýpal jsem písek v hodinách

dalekohledem pátral jsem

po nejkrásnějších mracích a vlnách

Když v tom

obloha i nekonečno vln

vzplanuly

 

snad mračna krvácela,

snad slunce ronilo slzy

snad z hlubin oceánu

Zrodila se sopka –

Explodovala moje vidina

 

Loď spadla do vln rudozlata

vichr převracel stránky listopadu

a živoucí krev barvila můj svět

 

Při loučení stál jsem na přídi

a klidně kouřil

už jen chvíli

na listopadech

mohl jsem číst

chvilkové emoce

rozené pro smrt

prolistoval jsem tak

tisíce lidských životů

a pročetl litánie

a smál se šťastlivcům

 

A tiše splynul

s oceánem citu

v ruce svíraje

jen otisk života

z herbáře

 

*listopady – (pod. jm.) v listopadu spadlé listy.

0
☆ Nehodnoceno ☆
Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Tvůj názor nás zajímá, přidej prosím komentář.x
()
x
0